"Mé lyžařské srdce bije pro někoho jiného." O útěku do Španělska koluje mnoho zvěstí. Vypráví se třeba, že ho očaroval trenér, že mu bral sílu. Jedenatřicetiletý Mühlegg prý na magii věří. Jisté je, že po olympiádě v Naganu opustil německý svaz. Vysvětlil to tak, že se neshodl s názory na přípravu.
"Nestačilo mi, jak se tam trénuje. Věděl jsem, že jinde budu šťastnější." A měl pravdu. Až skončí olympiáda, bude se dlouho vzpomínat na několik hrdinů a on bude určitě mezi nimi. Závod na třicet kilometrů přeletěl jako vítr, drtivě předběhl všechny i v těžké kombinaci.
Po první části prosvištěl novinářskou zónou, ani si nestačil otřít sliny, mluvit nechtěl.
"Omlouvám se, ale jen by mě to zdržovalo," pravil po závodě.Tušil, že vyhraje. Jeho forma je famózní, jezdí jako robot, nikdo mu nestačí. "Vím, že nejsem nejrychlejší běžec a nejsem ani skvělý sprinter. Ale mám výborně seřízený motor, který se nezadře." Španělsko je teď díky rodákovi z Marktoberdorfu na medailové rovině se Švýcarskem nebo Finskem, říšemi zimních sportů.
Přitom dosud jedinou zimní medaili získalo v roce 1972, kdy Ochoa vyhrál slalom.
V Americe už Mühlegg dostává nová jména - Terminátor Johann nebo Létající ďábel. Kdyby ve druhé části kombinace neupadl při mírném stoupání, lidé by si snad mysleli, že nemá chybu."Byla to moje hloupost," řekl.
Vždycky, když závodil v Americe, vyhrál. Třikrát Světový pohár, dvakrát olympiádu. "Miluju tuhle zemi," nahrál fanouškům. Medaile však věnuje španělskému králi Juanu Carlosovi.Má dva pasy, rezidenci v Madridu a hotel v německém Grainau. Tak kde má ten Mühlegg svůj domov? "V kufru! Vždyť jsem tři sta dní v roce na cestách."
