Čtřiadvacetiletý sprinterský fenomén současné ženské atletiky už měl za sebou triumfy na stovce i dvoustovce. V nich potvrdila svou jednoznačnou nadvládu nad zbytkem pole. Skok je ovšem něco jiného. Jž před olympiádou se ozývaly hlasy expertů tvrdících, že Jonesová nezvládá dobře skokanskou techniku a v souboji s nejlepšími bude mít potíže.
Finále dálkařské soutěže nezastihlo Jonesovou v optimálním rozpoložení. Snad za to mohl velký tlak okolí živený navíc dopingovým skandálem jejího manžela, amerického koulaře C.J. Huntera. Snad právě soušet všech nepříznivých faktorů způsobil, že sympatická atletka přešlápla při svém úvodním skoku a pak i při posledních třech. Nakonec lze říci, že vytěžit bronz z pouhých dvou skoků není nijak špatný výsledek.
Jak se pro Jonesovou finále nevyvíjelo příznivě, přecházela stále častěji nervózně v rozcvičovacím prostoru. Před posledním skokem pohlédla na sydneyské nebe, dvakrát se nadechla a vyrazila k poslednímu skoku, který jí mohl přiblížit splnění snu. Zabořila se do písku kolem sedmimetrové hranice. S obavami se ohlédla k rozhodčímu, který již předtím třikrát zvedl červený praporek. Když jej zahlédla počtvrté, její věčně rozesmátý obličej neukryl zklamání.
Sen vzal zasvé. Tedy alespoň pro následující čtyři roky. Jonesová však nebere neúspěch tragicky. "Možná budu příště alespoň o něco klidnější," vidí výhodu takovéto zkušenosti. "Ať si lidé říkají, co chtějí. V každém případě se budu moci podívat do zrcadla a říci, že jsem ze sebe vydala to nejlepší." A prohra s devětatřicetiletou Drechslerovou? "Závodila jsem proti jedné z nejlepších dálkařek všech dob, to budu moci za 30 let říkat svým vnoučatům."
Nyní čekají na Jonesovou ještě boje ve štafetách na 100 a 400 metrů. Pokud v nich vybojuje medaile, stane se i každopádně jednou z hrdinek letošní olympiády.
 Marion Jonesová gratuluje na stupních vítězů zlaté Heike Drechslerové |
