K úternímu ze singlové trati přidal v sobotu i bronz se čtyřkajakem.
Zlato Dostál v Riu nezískal, a tak by ho v medailové bilanci předčil vítězný judista Lukáš Krpálek. Nejvýraznější českou postavou druhé poloviny olympiády však bezpochyby byl. Při nedělním zakončení symbolicky převzal roli vlajkonoše od Krpálka, který ji plnil při startu her.
„Užívám si to ohromně,“ řekl 23letý Dostál.
Pozornost okolí mu svědčí
Vskutku: jako by se v roli hrdiny her našel. Ještě před nimi tvrdil, že mu pozice v ústraní největších českých hvězd nevadí, v týdnu si však nově nabyté pozornosti okolí užíval naplno.
Nadšeně si fotil selfie s českými i brazilskými fanoušky. Těšil se na rozmlouvání s novináři. Po úterním stříbru s nadsázkou vykládal, jak ho mrzelo, že kamera při vyhlášení vítězů zabírala hlavně vítězného Španěla Walze. Tvrdil, že se zvýšeným zájmem problém nemá; a nebyl důvod mu to nevěřit.
„Hrozně rád rozdávám radost, takže když budu moct někoho potěšit, ať už článkem v novinách, rozhovorem v televizi, nebo když se ukážu na nějaké akci, tak mi to bude dělat jedině dobře. Už se na to moc těším,“ říkal.
Nervy, bolest, euforie
Jaká změna oproti začátku olympiády! Do Ria dorazil týden před startem závodů. Ač svým věčným úsměvem a optimismem budí dojem, že ho nic nerozhází, přiznal, jak ho trápily nervy. „Nejezdilo se mi dobře. To čekání bylo strašné,“ tvrdil.
Hnala ho však ohromná chuť získat medaili. V touze po ní si v úterním klání singlkajakářů rozkousal vnitřní strany tváří, až v cíli plival krev. „Nejbolestivější závod v životě,“ vzpomínal.
Utrpení mu přineslo medailovou úlevu, ale vzápětí i pochyby. Bál se, že když se čtyřkajakem neuspěje, pokazí si dojem z olympiády. Proto své stříbro oslavil jen decentně. A chystal se na další vrchol.
V sobotu chybělo málo, aby k prvnímu stříbru přidal i druhé, nakonec ale slovenský čtyřkajak ten český těsně předstihl. „Chyběl kousek, Slováci se vyspali lépe. Já jsem si neoholil vousy, takže to kilo v závodě bylo znát. Větší odpor vzduchu, za to se klukům omlouvám,“ chechtal se zpoza zarostlé tváře.
Vous po vzoru hokejistů
Vedle obrovité postavy je právě hustý vous jeho dalším poznávacím znakem. „Původní myšlenka byla taková, že budu zastrašovat soupeře. Budou si myslet, že jsem dospělý, a udělají se z toho do kalhot,“ pousmál se.
Pak se rozhodl, že si nechá zarůstat tvář po vzoru hokejistů, kteří se v závěru sezony jako jeden z rituálů zpravidla neholí. „Je to kvůli formě. Já na moc věcí pověrčivý nejsem, ale kdybych se oholil, tak bych se bál, že si oholím i formu. Ale už mě to strašně rozčiluje,“ přiznal.
Já mám tři medaile. Ty jen dvě!
Za uplynulé čtyři roky prošel Dostál velkou proměnou. Na minulou olympiádu se chystal během učení na maturitu jako vyjukaný teenager, nyní už odjížděl se sebevědomím posíleným čtyřmi medailemi z posledních dvou světových šampionátů.
„Tehdy jsem ještě neměl hlavu úplně zaměřenou na sport. Teď už to převládá mnohem víc. Ta pozice se změnila. Vím, jak na tom jsem. Na druhou stranu mě trochu sráželo, že ode mě všichni očekávali výsledek. To by se dalo odečíst, sečíst a bylo by to rovné nule,“ vykládal.
Že si zdravě věří, to na něm bylo znát. V sobotu se potkal s kanoistickým kolegou a nynějším šéfem českých olympioniků Martinem Doktorem, dvojnásobným šampionem z olympiády v Atlantě.
A rýpnul si do něj: „Tak už mám tři medaile z olympiády. A ty jenom dvě.“ Doktorova reakce? „On může. Je velkej. Hlavně tady,“ řekl a zaklepal si na srdce.
Olympiáda v Riu udělala z Dostála i jednu z aktuálně největších sportovních osobností Česka.
Původní verze článku zmiňovala, že Dostál je jedním ze tří vícenasobných medailistů z jedné letní olympiády a neuváděla tenistku Janu Novotnou. Za chybu se čtenářům omlouváme.
Poslechněte si, jak Josef Dostál popsal svou stříbrnou jízdu:
