Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


  • Pondělí 23. října 2017 Teodor, Theodor

Ve snu utíkal policii, na dráze honil soupeře. Dostál: Dost to bolelo

Kajakář Josef Dostál po semifinále na olympijských hrách v Riu de Janieiru. | foto: AP

15 2016
Rio de Janeiro (Od našeho zpravodaje) - Z tribuny se nejprve zdálo, že si čtvrté, tedy poslední postupové místo pohlídal. „Vypadalo to tak? Já nevím. Dost to bolelo a měl jsem i dost trudné myšlenky,“ přiznal kajakář Josef Dostál. V olympijském finále na kilometrové trati je. Ale byla to pořádná řehole.

Snad ještě větší nervy ovšem zažil hned na úvod v rozjížďce. Kde je? Zatímco ostatní pádili kupředu, mistr světa z roku 2014 a loni stříbrný Josef Dostál zaostával.

„Chtěl jsem jet volněji. Přeci jen to byla rozjížďka a říkal jsem si, že nebudu muset jet naplno, že tam jsou slabší soupeři,“ líčil. „Vystartoval jsem pomalu a v půlce jsem viděl, že tu žádní slabí nejsou. Je nás tu jenom pár, je to olympiáda. Všichni jedou na krev a kdo vypadne, pojede domů. Tak jsem se sebral a zrychlil. Naštěstí z toho bylo první místo.“

Kajakář Josef Dostál (vpředu) během rozjížďky na olympijských hrách v Riu de...

V semifinále, z nějž postoupili čtyři z osmičlenného pole, takhle hluboko nespadl. Nikoli však bez stresu: „Poslední padesátku jsem si hlídal, ale 250 metrů před cílem mě napadlo: Ty bláho, to je asi...“ Až takhle vážné to bylo? „Jako fakt. Ono to bolelo, ale to asi na olympiádě má. Tak jsem si řekl: Teď, nebo nikdy.“

O šanci na největší úspěch v kariéře nepřišel. Ani umístění mu nepřidělalo vrásky. „Vzhledem k tomu, že mezi rozjížďkou a semifinále byla jen hodina pauzy, na což není nikdo zvyklý, se moc věcí neukázalo. Jen to, že nejsou favorité a že může překvapit někdo nový,“ soudí. „Finále se pojede od znova.“

Dva závody v průběhu necelé hodiny a půl, to zacloumá i s osvaleným tělem Josefa Dostála. „Je to hustý, to jo,“ přitakal. „Po rozjížďce jsem se musel trochu vyběhávat po mole – až mi organizátoři říkali, ať toho nechám, že dělám vlny dalšímu závodu,“ usmál se český obr. I proto nesršel energií jako jindy: „No jo, no. Jsem samozřejmě taky trochu nervózní. Ale když je tam finále, můžu si už jen užívat.“

Fotogalerie

I spát tak může o něco klidněji. Někdy prospí jedenáct hodin, jindy osm – ty před závodním vstupem na jezero Rodriga de Freitase každopádně byly o dost bláznivější než obvykle.

„Když jsem se vzbudil, chechtal jsem se jako pitomej,“ popisoval. „Zdálo se mi, že jsem se s někým pohádal a utíkám policajtům; že jsem zavěšený na tramvaje, schovávám se na parníku a říkám si, jak jsou pitomý, že mě nemůžou chytit. Občas se mi zdají dost divný věci. Vzbudil jsem se, šel na záchod a jak jsem tam stál a přemýšlel, začal jsem se tak smát, až se vzbudil i soused vedle.“

Ve snu jej nejprve naháněli, na vodě pak on naháněl soupeře. Kéž by to ve finálové úterý bylo naopak: boj o medaile začíná v 15.12 českého času.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze