Dlouhán Bolt je o hlavu vyšší než většina sprinterských králů, bez čtyř centimetrů měří dva metry. Z bloků vybíhá neohrabaně. Pak následuje zdrcující zrychlení. Na stometrové trati udělá jen 41 a půl kroku, zatímco soupeři 45 i více.
Koncem května ji prolétl v New Yorku za 9,72 vteřiny, rychleji než kdokoliv jiný v historii. Před 21 lety se narodil na Jamajce, na ostrově zaslíbeném sprinterům.
Boltovo rodné Trelawny bývalo kdysi hlavním centrem obchodu s otroky. Dnes je tu farmářská oblast s nádherným výhledem na oceán. Tady býval nadhazovačem v kriketu. Nyní však běhá v hlavním městě Kingstonu, má vlastní dům, sponzorují ho Puma i Digicel, největší karibská telekomunikační společnost. Za každý start inkasuje až 50 tisíc dolarů.
Stovce se přitom nikdy věnovat neměl. "Je na ni příliš vysoký," tvrdil kouč Mills. Nejkratší trať si musel vyvzdorovat.
Na mítincích v Kingstonu a Ostravě poskytl Bolt exkluzivní interview MF DNES. Přišel se sluchátky na krku, usmál se, objednal si vodu. Manažer Ricky Simms zpovzdálí naslouchal, do rozhovoru však nezasahoval. Mediální obraz jamajské superstar je zatím veskrze pozitivní. Žádné skandály.
Žádná obvinění. Jen oslavovaný král sprinterů.
Usaine, jste typický Jamajčan?
Jasně. Jsem typický kluk z Karibiku. Takže líný a nedochvilný. Většinu času jsem doma a hraju videohry nebo kecám s kamarády.
Nic vás tedy nedokáže rozčilit?
Nic. Zůstávám "cool". Pořád.
A na dráze, při tréninku, i tam jste líný?
No, když trenér chtěl, abych běhal i čtvrtku, tak jsem líný byl. Celé kolo? Čtyři sta metrů? To bylo na mě moc dlouhé.
Tak moment, teď vážně. Říkají o vás přece, že jste poslední dobou serióznější.
Pokud chcete být šampionem, musíte se podřídit a plnit úkoly. Jo, jsem serióznější. Víc piluju techniku. Víc chodím do posilovny a míň na party. Ne že bych na ně nechodil vůbec, ale... (pokrčí rameny)
Kdy jste byl na party naposledy?
(Dělá, že přemýšlí, pak se pousměje) Předevčírem. Bavím se rád. Ale jen když před sebou nemám těžký tréninkový den.
Zkuste nám takovou jamajskou party popsat.
Ta je nepopsatelná, to musíte vidět. Spousta zábavy a tance. Jamajčané milují tanec a muziku. Dokonce jsem si teď pořídil vybavení dýdžejů, trochu se do toho dostávám.
. REKORDMAN- Světový rekordman v běhu na 100 metrů. Časem 9,72 o dvě setiny vteřiny překonal výkon svého krajana Powella. |
Jakou hudbu posloucháte nejraději?
Jamajskou taneční. Elephant Man, Beenie Man... (následuje dlouhý výčet dalších jamajských skupin).
Pustíte si ji do sluchátek před olympijským finále?
Ne. Mám to zakázané. Kouč Mills nechce, abych před závody poslouchal muziku. Říká mi: Nesoustředil by ses potom na závod.
Nepokoušel jste se ho přesvědčit o opaku?
Zatím jsem kouče uargumentoval jen dvakrát v životě... Vím, že co řekne, je správné. Učí mě, jak běhat i jak žít. Je jako můj druhý táta, vážně.
Přesto nechtěl, abyste běhal stovku.
Přál si, abych kromě dvoustovky dělal i tu dlouhou čtvrtku. Proto jsem mu radši navrhl stovku. Byl to obchod.
Obchod?
No jasně. Kouč totiž prohlásil, že mi stovku dovolí běhat, až překonám jamajský rekord na dvoustovce, který držel přes třicet let Don Quarrie, náš vítěz olympiády. Loni se mi to konečně povedlo. Hned jsem šel za koučem a povídám: Tak kdy bude ta stovka? (Ve své čtvrté stovce v kariéře pak zlepšil světový rekord!)
Nadále však tvrdíte, že dvoustovka pro vás znamená víc. Proč?
To se nezmění. Tolik let jsem na ní pracoval, až se stala skoro mou součástí. Jistě, šampiona ze stovky lidé víc uznávají. Ale kdybych si mohl vybrat, překonám světový rekord radši na dvoustovce.
Překonáte ho jednou?
Čas 19,32 Michaela Johnsona? Ten jeho úžasný běh z olympiády v Atlantě? Tolikrát jsem si ho pouštěl na videu a stále mě vzrušuje. Úžasnější zážitek jsem při sportu neprožil. Sním o tom rekordu už odmala, ale jestli se to povede... Víte, Michael je můj sportovní idol.
A kým je váš krajan Asafa Powell, který byl nejrychlejším mužem planety před vámi?
Kolegou a kamarádem.
Telefonoval vám, když jste mu sebral jeho světový rekord na stovce?
Hned večer. Gratuloval mi a povídá: Ztížil jsi mi život. Dál se spolu bavíme jako dřív, ne moc, ale občas ano.
Máte společné téma. Oba jste fanoušky rychlých aut, že?
Pozor: já mám auta rád, zato Asafa je do nich blázen. Má jich pět a samá špičková. Já mám jen Hondu Accord. Po olympiádě se nejspíš nějakým dalším odměním.
. VEČÍRKY JSOU POVOLENÉ. SEX NEZdánlivě je to zcela nepochopitelné. Proč právě Jamajka? Proč právě tady vyrůstají zas a znovu nejrychlejší sprinteři planety? V chudé karibské zemi s necelými třemi miliony obyvatel, zmítané občanskými i drogovými válkami, vyčerpávané hurikány. Tomáš Macek (Kingston) |
Proč až po olympiádě? Na každém mítinku teď vyděláváte desetitisíce dolarů.
Jenže jsem loni koupil dům. Prochází renovací.
S Powellem vás spojuje ještě něco. Nejste tak velkohubí a chvástaví jako mnozí američtí sprinteři.
To je fakt. Radši vám ukážeme pořádný výkon, než abychom o něm mluvili. Nemusíme nic říkat, jen jdeme a uděláme to.
Tři z posledních pěti olympijských vítězů stovky usvědčili z dopingu. Mrzí vás, že lidé už sprinterům nevěří?
Netýká se mě to. Zajímá mě jen mé vlastní běhání.
Nemyslíte tedy na to, že mnozí vaši soupeři podvádějí a své podvody maskují?
Já poběžím klidně proti komukoliv – i proti těm nadopovaným. Jen ať si dělají, co chtějí. Zůstanu čistý a budu je porážet... Když něco opravdu moc chcete a tvrdě za tím jdete, dokážete to i bez podvodů. Za sezonu mě testovali víc než dvacetkrát. A povídám: Klidně ať mě testují v jakoukoliv chvíli, jakoukoliv část mého těla. Na nic nepřijdou. Pro jistotu neberu ani žádné umělé vitaminy.
Čím je vlastně pro jamajského kluka atletika? Cestou k bohatství, ven ze země?
Pro Jamajčany hodně znamená být na vrcholu. Jsme pyšný národ, neradi prohráváme. Ale atletika jako cesta ven ze země? Možná na závody, jinak ne! Nabízeli mi stipendium na několika univerzitách v USA. Odmítl jsem. Jsem Jamajčan. Nikdy nedokážu žít jinde.
Otec Asafy Powella mi vyprávěl, že příliš mnoho neznámých lidí od něj chce, aby jim dal peníze. Od vás je nechtějí?
Zatím ne. Jen teta Lilly říká, že jsem teď slavný, tak ať zařídím u vlády, aby k ní do vsi postavila pořádnou silnici. (směje se)
Váš život se po světovém rekordu úplně změnil?
Proč? Pořád jsem ten starý Usain Bolt. Jen rozhovory přibyly.
Co se vlastně během stovky odvíjí ve vaší hlavě? Dokážete na něco myslet, když tak rychle utíkáte?
Ne ne, nepřemýšlím nad ničím. Nesmíte přemýšlet, jen chtít skvěle zaběhnout. O tom stovka je.
Jak často doma v Kingstonu trénujete?
Pětkrát týdně na dráze, třikrát v posilovně. Každá tréninková fáze trvá zhruba dvě a půl hodiny.
Při tom ještě studujete na univerzitě?
Hmm, přerušil jsem ji... Studuju obchod, ale dal jsem si kvůli olympiádě rok pauzu. Příští rok se do školy vrátím.
Kráčíte v rodinných stopách?
Rodiče mají obchod s potravinami, tak asi ano. Původně ale byla moje matka švadlenou a otec manažerem prodeje kávy. A víte co? Já vůbec nepiju kafe.
Prozraďte, čím vy jste chtěl být v dětství?
Sportovcem. Nikým jiným.
Ale začínal jste s kriketem...
A byl jsem dobrý nadhazovač. Až jednou, když mě trenér viděl utíkat, povídá mi: Poslyš, měl bys radši dělat atletiku. Teď už hraje kriket závodně jen můj bratr. Občas mu cvičně aspoň nadhazuju.
Co vám nejvíc utkvělo v paměti z vašich atletických začátků?
Jak jsem v deseti začínal běhat bez bot, bos po dráze. Venku bylo takové vedro, že jsem si při tréninku spálil chodidla.
Už tehdy jste byl nejvyšší kluk ve třídě?
Odmala. Oba mí sourozenci jsou také vysocí. Máme to v genech. I když mezi atlety už tolik nevyčnívám, výškaři bývají ještě vyšší.
Vysoký stovkař, to je podle expertů spíš nevýhoda.
Jak se to vezme. Na startu ano, mám problémy poskládat se do bloků. Ale při běhu je můj dlouhý krok výhodou.
Až bude na olympiádě po všem, na co se nejvíc těšíte?
Na jídlo.
Rozmazlíte se?
Jo, půjdu do KFC. (Tváří se naoko provinile.)
Během tréninkového období naopak jíte co?
Ke snídani noky, džem a vařené zelené banány. K obědu nic speciálního, jen to, co je zrovna po ruce. K večeři rýži a pořádně kořeněné kuře nebo třeba hovězí. Miluju jamajské jídlo. Také díky němu jsem tak silný.
V Pekingu budete bojovat i s vlhkostí vzduchu a smogem. Nezneklidňuje vás to?
Na Jamajce jsme na vedro zvyklí. Z ničeho nemám strach.
Co pro vás znamená víc: světový rekord, nebo olympijské zlato?
Zlatá medaile. Když ji získám, ostatní musí počkat čtyři roky, než mě budou moci na olympiádě sesadit. Zato světový rekord mi mohou vzít kdykoliv. Olympiáda je ta největší věc, co může být.
Budete v Pekingu olympijským vítězem?
Ano. Budu.