„Naštěstí olympijských vítězů bylo letos mnohem víc, takže se o pozornost určitě nějak podělíme,“ připomněl Krpálek zlaté tokijské úspěchy střelce Jiřího Liptáka, tenistek Barbory Krejčíkové a Kateřiny Siniakové a svého velkého kamaráda, kajakáře Jiřího Prskavce.
Máte už představu, kdy znovu vstoupíte na tatami k zápasu?
V tuhle chvíli se snažím sportovní výkony oddalovat. Pro mě je teď nejdůležitější pořádně si odpočinout, načerpat síly a doléčit drobné zdravotní trable. Kdy pojedu znovu na závody nevím.
Bylo krásné vidět tolik úsměvů. Vzpomněl jsem si, jak jsem coby kluk chodíval přes náměstí do školy a vždycky, když tu byla nějaká akce, jsem jen stál a koukal. A teď jsem tady mohl já stát před lidmi, kteří mi přichystali nádherný zážitek. Moc jim za to uvítání děkuju.
Lukáš Krpálek o přivítání v Jihlavě
Nicméně počítáte s nějakým termínem ještě letos, nebo spíš až v novém roce?
Letos už asi ne. Pokud by byl Grand Slam v Tokiu, kde vždycky v prosinci bývá, tak tam bych startovat chtěl. Ale dozvěděl jsem se, že tentokrát nebude, takže na turnaj někam vyrazím až po novém roce. A pak od května už zase začne kvalifikace na další olympiádu.
Už aspoň víte, v jaké váhové kategorii budete bojovat?
To je teď asi nejčastější otázka, kterou dostávám. (usmívá se) Před olympiádou bych řekl, že chci udělat comeback do nižší váhové kategorie. Nicméně teď se mi tam půjde těžko, s tímhle zlatým kovem. Uvidíme, jak a kde se budu cítit líp. Dám si čas na rozmyšlenou.
 |
Teď jste byl v nejtěžší kategorii, tedy nad sto kilo, kolik jste nejvíc vážil?
Dostal jsem se až na 119,5 kilo, ale necítil jsem se moc dobře. Silově jsem sice byl úplné zvíře, nicméně když jsem přišel na žíněnku, tak jsem si připadl neohrabaný. Nakonec jsem zjistil, že mi asi nejvíc vyhovuje váha kolem 114 kilo. I když v Tokiu jsem měl 111.
V nějaké diskusi jsme četli, že byste měl zkusit například kategorii do 90 kilo...
Poté, co jsem v Tokiu vyhrál, mi psala spousta lidí z „devadesátky“, ať za nimi nechodím, že už jsem dosáhl hodně. Takže tam určitě nepůjdu. (směje se)
Kruh se uzavřel. Skromný, pracovitý... A zlatý, co nemá strach. Lukáš Krpálek |
Každopádně máte dvě zlaté olympijské medaile ze dvou nejtěžších kategorií, co vás teď požene dál?
Motivace mám pořád dost, zase budu chtít vybojovat nějakou medaili. Tak, jako doposud.
A případně se pak s nějakou za necelé tři roky po olympiádě v Paříži znovu objevit na Masarykově náměstí v Jihlavě?
Bylo by to hezké, udělám pro to maximum. Jsem člověk, který když do něčeho jde, tak s tím, aby se to povedlo. A v Paříži to budu mít stejně.
Judista Lukáš Krpálek získal své druhé olympijské zlato! Finálový souboj kategorie nad 100 kilogramů v Tokiu ukončil předčasně v poslední minutě, když Gurama Tušišviliho z Gruzie porazil na ippon. (30. července 2021)
Co vám běželo hlavou, když jste se po pěti letech opět postavil v rodném městě proti takovému davu nadšených lidí?
Bylo krásné vidět tolik úsměvů. Vzpomněl jsem si, jak jsem coby kluk chodíval přes náměstí do školy a vždycky, když tu byla nějaká akce, jsem jen stál a koukal. A teď jsem tady mohl já stát před lidmi, kteří mi přichystali nádherný zážitek. Moc jim za to uvítání děkuju.
Vybavily se vám znovu i vaše sportovní začátky? Že vlastně nechybělo mnoho a vaše cesta mohla vést úplně jiným směrem...?
(usmívá se) Já už tenhle příběh vyprávěl snad dvacettisíckrát. Ano, původně nás strejda s bráchou přihlásil na karate. Vždycky jsme se totiž o něm bavili a koukali na filmy, kde karate bylo. Jenže jsme dorazili na první trénink o hodinu dřív. A až po týdnu jsme zjistili, že nechodíme na karate, ale na judo. Byla to sranda, každopádně teď za tu záměnu můžu být rád.
Nevím, jestli mi to všechno dojde. Je to krásný, zářil unavený, ale zlatý Krpálek |
Kdy jste začal brát judo skutečně vážně?
Až někdy ve čtrnácti či patnácti letech. Do té doby jsem byl prostě jenom kluk, který rád sportoval. Bavily mě všechny sporty. Pak jsem se ale v patnácti dostal na mistrovství Evropy dorostenců a dovezl domů stříbro. Tam se to definitivně zlomilo k judu.
Pojďme se ještě na chvilku vrátit do Tokia, měl jste s sebou nějakého maskota, nebo třeba osvědčený rituál?
Spíš jsem se držel taktiky. Na každého soupeře jsem měl jinou, ale pokaždé jsem se jí snažil dodržet. Nakonec všechny zápasy dopadly tak, jak jsme potřebovali.
Zlato z Ria jste věnoval svému tragicky zesnulému judistickému parťákovi Alexandru Jurečkovi. Pro koho jste vyhrál teď v Tokiu?
Mám rád, když mají lidi radost, takže pro všechny. Byla to teď náročná doba kvůli covidu, každý má něco za sebou. Proto bych chtěl, aby nás medailové úspěchy z Tokia spojily.
Judista Lukáš Krpálek získal své druhé olympijské zlato! Finálový souboj kategorie nad 100 kilogramů v Tokiu ukončil předčasně v poslední minutě, když Gurama Tušišviliho z Gruzie porazil na ippon. (30. července 2021)
Myslím, že všechny nás spojil už váš finálový výkon. Byla to pořádná nálož na nervy. Ostatně, jak vy jste se cítil v roli fanouška, když jel o zlato váš kamarád – kajakář Jiří Prskavec?
Bylo to hrozný! Měl jsem zrovna pauzu, čekal jsem na semifinále a tak jsem si vzal mobil a sledoval psaný onlajn. Úplně poprvé. Nejprve jsem četl, že se Jirkovi na začátku nedaří, tak to jsem se orosil. Jenže pak tam najednou stálo, že na patnáctce vede o čtyři vteřiny, tak jsem si říkal: Kurňa, tak se mu daří, nebo nedaří? (směje se) A když jsem potom viděl napsáno, že je olympijský vítěz, měl jsme obrovskou radost. Nakoplo mě to, chtěl jsem taky zlato.
A to se povedlo. Jak váš boj prožívala rodina?
Manželka s dětma vyrazila v Praze do haly na Folimanku, kde trénuju. Všichni tam seděli od brzkého rána a fandili. Když mi pak posílali videa, tak to bylo něco nádherného. Dokonce jsem poprvé viděl vyskočit ze židle našeho šéftrenéra, který má asi 140 kilo a obě vyměněné kyčle. To byl pro mě asi největší zážitek. (směje se)
