O olympijské medaile bojovala už potřetí. Poprvé, v Sydney 2000, ještě nebyla úplně úspěšná a skončila těsně pod stupni vítězů na čtvrtém místě. Do Atén o čtyři roky později odjížděla v pozici možné spolufavoritky závodu, ale zároveň s pověstí ženy, která neumí zvládat velké závody - do té doby na mistrovství světa nikdy nezískala žádnou medaili.
Na olympijském kanále Elliniko ale předváděla sebevědomé výkony a pověst si notně vylepšila. Už po semifinále se usadila v čele a svou pozici uhájila i v napínavém finále. V něm zajela čistou a rychlou jízdu a zvítězila s více než čtyřvteřinovým náskokem.
V období mezi olympiádami pak také úspěšně dohnala resty ze světových šampionátů. V australském Penrithu 2005 konečně dosáhla na zlato, ke kterému na posledním MS ve Foz do Iguassu v Brazílii 2007 připojila stříbro.
Elena Kaliská, narozená 19. ledna 1972, se s trenérem Petrem Mrázem připravuje v Liptovském Mikuláši.
Venku trénuje už od března, kdy má voda ještě pouhých pět stupňů a místy v ní plave tající led. V roce 2004 se stala první slovenskou zlatou olympijskou medailistkou. Při slavnostním zahájení her v Pekingu 2008 nesla slovenskou vlajku, přičemž funkci převzala od dalšího kajakáře Michala Martikána.
Loni dostudovala tělesnou výchovu a sport na Fakultě humanitních věd na Univerzitě Mateja Bela v Banské Bystrici. Učit na druhém stupni základní školy nebo na střední škole ji zatím příliš neláká, raději by se po skončení aktivní kariéry věnovala dětem jako trenérka.