Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


  • Úterý 17. října 2017 Hedvika

Kanál v Aténách má originální tvar

Deblkanoisté Marek Jiras (vpředu) a Tomáš Máder - Bronzoví medailisté z olympiády v Sydney deblkanoisté Marek Jiras (vpředu) a Tomáš Máder se v dějišti olympijských her v Aténách na jednom z nejtěžších kanálů na světě připravují na první závod SP 2004. | foto: Jan MašekČTK

21 2004
Atény - Přemostěný kanál čeká kanoisty v Aténách, kde budou od čtvrtka do neděle na prvním letošním závodu Světového poháru bojovat o účast na olympijských hrách. Světový unikát připravili organizátoři přímo v dějišti letošní olympiády. Poprvé v mořské vodě bude o konečnou nominaci bojovat také dvanáct českých lodí.

Účast na olympiádě má v tuto chvíli jistou pouze dvojnásobná olympijská vítězka Štěpánka Hilgertová.

Kanál ve čtvrti Helliniko má podobný charakter jako trať na minulé olympiádě v Sydney, dominantní je však most, na němž se bude startovat. Zatímco v Sydney i na hrách v Barceloně byl umělý kanál do tvaru písmene U, Řekové sáhli k originálnímu řešení a vytvořili trať do tvaru osmičky.

Diváci tak budou mít jako na dlani závodníky po celou dobu jejich jízdy. "Kdo tam najezdí co nejvíce, bude mít výhodu," hlásila po své první únorové návštěvě Atén Hilgertová. "Koryto je podobné tomu v Sydney, jen je někde širší," přidal se její manžel a kouč Luboš Hilgert.

Třebaže se v Aténách čile trénuje a organizátory čeká test připravenosti, kolem trati stále jezdí bagry a staví se. "Ale dodělají to," byl si jist kouč reprezentace Jiří Pultera.
Zatímco kanál v Sydney stál čtyři miliony dolarů a ve španělském Seu d'Urgell sedm milionů dolarů, Řekové museli do kolosální stavby investovat 25 milionů dolarů. "Zatímco v Seu i v Sydney jsou kanály soběstačné i nyní, v Aténách budou proděleční i proto, že jsou tam velmi vysoké provozní náklady," řekl šéf Českého svazu kanoistiky Jaroslav Pollert. Vodu totiž do kanálu vhánějí čerpadla z blízkého moře.

Novinkou pro vodáky je slaná voda, na níž se nikdy na vrcholné akci nejelo. Strach neměli z její chuti, spíš z agresivity vůči očím a z chování pádla i lodi. "Není to tak hrozné," zní z týmu. "Rozhodně to není na brejličky, snad jen na kapky do očí," řekla Hilgertová. Větší starosti dělá bílá barva zpěněné vody. "Jsou špatně vidět překážky, musí si je zapamatovat," řekl Pultera.

Autoři: ,






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze