Olomoucký rychlostní kanoista má před sebou premiéru na olympijských hrách, kde se v singlkajaku představí ve sprintu na 200 metrů. „Hrozně moc se těším, olympiádu si chci užít,“ vypráví 33letý závodník, který z řeky Moravy dopádloval až do Brazílie.
Jak jste se dostal k rychlostní kanoistice?
Začal jsem díky rodičům, trénoval tu už můj děda a pak táta, stavěli tu i loděnici, takže jsem to měl předurčené.
Vedli vás?
To, že jsem se na olympiádu dostal, je nejvíc tátova zásluha. Učil mě techniku i všechno ostatní, dal mi základy, trénoval mě do juniorů a pak trochu i v mužích. I proto mě mrzí, že už tu není a neuvidí mě na olympiádě. Je to takové završení tří generací naší rodiny v kanoistice.
Žádné jiné sporty jste nezkoušel?
Jen chvilku fotbal, když dělala Sigma nábory na školách. Ale brzo zjistili, že mi to moc nejde, a řekli mi, ať zkusím jiný sport.
Filip Šváb
Co vás uchvátilo na kanoistice?
Hlavně mi vyhovuje, že je venku a také že je to individuální sport. Navíc nemá žádné rozhodčí, kteří by ho mohli ovlivňovat.
Rozhoduje rychlost a síla. Prvek kreativity vám nechybí?
Je hodně disciplín a dá se vybrat i taková, kde je kreativita potřeba. Například při maratonu potřebujete mít nějakou taktiku, protože ujet 42 kilometrů se nedá jen tak, navíc se tam běhá s lodí i po suchu.
Vy se ale věnujete sprintu. Kdy jste zjistil, že vám jde?
Už v dětství. V dorostencích i juniorech jsme samozřejmě jezdili všechny tratě od krátkých po maratony. Po startu jsem býval vždycky první a stejné to bylo i na mezinárodních závodech, které jsme tehdy objížděli. Tehdy jsem zjistil, že jsem docela rychlej. Dlouho jsem jezdil pětistovku, ale před olympiádou v Londýně udělali olympijskou disciplínu i z dvoustovky a to jsem si hned řekl, že je to přímo pro mě a konečně mám nějaký cíl.
Byl jste už v mládí přirozený talent?
Vyhrával jsem od starších žáků v podstatě pořád. V mládežnických kategoriích to je docela lehké, jedou spolu dva ročníky. V juniorech jsem vyhrál medaili na mistrovství světa a to jsem si říkal, že je to docela dobré, protože přede mnou ji nikdo z Česka nezískal asi dvacet let. Když jsem přešel do mužů, tak hned první rok jsem byl druhý a dostal jsem se na mistrovství světa, takže jsem neměl ani žádnou pauzu dvou tří let na okoukání, jak to bývá. Za všechny ty roky jsem jen jednou nebyl na mistrovství světa v Americe, jinak jsem objezdil všechny šampionáty, co se daly. Jen olympiáda mi chyběla a tu si teď splním.
Co je na dvoustovce nejdůležitější?
Na to se mě ptá hodně lidí. Musí se sejít úplně všechno, nesmí se udělat chyba, protože každé zaváhání na té krátké trati rozhoduje. Musíte dobře odstartovat a všechno musí vyjít na sto procent, protože jediný špatný záběr posune člověka o deset míst dozadu.
Jak na sprint reaguje tělo?
Člověk je úplně tuhý, v cíli ani nevím, že držím pádlo, a v tu chvíli mám laktát úplně navrchu. Řekne se, že je to jen pětatřicet vteřin, ale v cíli mi bývá fakt zle.
Dá se ten stav k něčemu přirovnat?
Asi ke čtyřstovce běhu, která trvá i časově dost podobně.
Berete start na hrách v Riu jako životní úspěch?
Jo! Jak se říká, že dostat se na olympiádu je sen každého sportovce, tak u mě to rozhodně platí. Už jako kluk jsem o olympiádě snil. V juniorech na vyhlášení kanoisty roku jsem jednou říkal, že chci jet na olympiádu, a všichni si pak ze mě dělali legraci.
O olympiádu jste se snažil dlouho, vyšlo vám to až na čtvrtý pokus.
Nejblíž jsem měl do Sydney v roce 2000 ještě jako junior, tam mi to uniklo až na domácí kvalifikaci. Jinak jsem ale na pětistovce neměl moc šancí, pohyboval jsem se kolem dvacátého místa na světě. Do Londýna, kde už se jela dvoustovka, jsem si hodně věřil, rok před kvalifikací jsem byl šestý na mistrovství světa, ale když se o místech rozhodovalo, dojel jsem až dvanáctý a o dvě místa mi to uteklo. Máme jen jeden závod, takže je to buď hop, nebo trop. Pak je sice ještě dokvalifikace, ale v ní už je volné jen jediné místo. Naopak před Riem jsem si říkal, že jsem bez šance, a vyšlo mi to.
Pomohlo vám, že jste nad tím nepřemýšlel?
Jel jsem tam debla s dalším Olomoučákem Karlem Slepicou, skončili jsme čtrnáctí, s čímž jsem byl spokojenej a měl jsem čistou hlavu. Na singlu jsem pak vyhrál rozjížďku, byl jsem druhý v semifinále a postoupil jsem do finále. V tu chvíli už jsem viděl, že olympiádu mám hotovou, ani jsem nevěděl jak. Sice jsem do semifinále postoupil o šestnáct tisícin, takže asi o tři centimetry, ale to už je teď jedno. Je ale pořád těžší se na olympiádu dostat, protože kvóty sportovců se pořád snižují. Teď to bylo do desátého místa na mistrovství světa a jedenáctý už nejel.
Už dříve jste říkal, že je těžší se na olympiádu dostat než na ní něco zajet. Platí to?
Ti největší favorité tam budou, to je jasné. Ale chybí tam ten střed, závodníci od dvanáctého do dvacátého místa na světě.
Co to pro vás znamená?
Můj sen je dostat se do finále, tedy být do osmého místa, ale bude to strašně těžké. Co jsem počítal, tak je tam devatenáct super dobrých závodníků. Navíc si tam můžou sednout další ještě z deblu a ti jsou také dobří. Bude to těžký, dojíždíme v desetinách, takže se může stát cokoliv.
Budete nervózní?
Vůbec ne, vážně si to tam pojedu užít. Vím, že se ode mě nic neočekává, na medaile budou jiní. Pojedu s čistou hlavou, nemůžu nic pokazit, protože pro mě je úspěch, že jsem se tam dostal. Můžu jen překvapit. Na dvoustovku se může stát cokoliv. Můžu vyhrát, ale skončit klidně i třicátej. Buď to vyjde, anebo to nevyjde.
Vážně můžete i vyhrát?
(smích) No to by musel být téměř zázrak. Být kolem šestého místa by bylo reálné, ale na medaili by se musela sejít super forma, dobře strefit start a k tomu mít i kupu štěstí.
Závodíte za USK Praha, tam se také připravujete?
Do USK jsem přešel v devatenácti letech a stal se zaměstnancem Vysokoškolského sportovního centra. Většinu času ale trénuju pořád v Olomouci. Přes zimu jsem tu pořád, pokud není soustředění někde na běžkách nebo se nejede na soustředění do tepla. Před olympiádou je to specifické v tom, že se hodně jezdí na soustředění, abych měl nějaké sparingpartnery. Ale jinak jsem pořád v Olomouci.
Loděnice je na břehu řeky Moravy uprostřed města, žádný umělý kanál. To vám k přípravě stačí?
Dá se říct, že na olympiádu jsem se vyjezdil na Moravě, na úseku od Hradiska k jezu. (smích)
Je to tím, že na trénink dvoustovky víc nepotřebujete?
To ne, měli jsme v oddíle i maratonce, kteří se tu bez problémů připravovali, takže je to jedno. Jedině kdyby tu někdy byly vlnky, protože na některých závodech fouká, vítr dělá velké vlny a na to pak nejsme zvyklí, protože na Moravě jsou největší vlny od kačen. Jinak najdu v blízkém okolí všechno, co potřebuju. Někdy bývá na jaře velká voda, ale to vezmeme lodě a jedeme na Poděbrady nebo na Chomoutovské jezero. A když přece jen potřebuju jízdu ve vlnkách potrénovat, tak si zajedu na Náklo. Tam si zvykám na vítr, na vlny a na lehkou vodu, protože v Moravě je docela těžká.
Většinu času trénuje rychlostní kanoista Filip Šváb v Olomouci na řece Moravě.
Lehká voda, těžká voda - co to znamená?
To je taková naše hantýrka. Určuje se to podle hloubky. Když je voda hluboká, tak je lehoučká, je rychlejší a záběr je svižnější. Těžká voda je na mělčinách, kde je záběr silový, člověk víc vytuhne a je to náročnější.
Už jste zjišťoval, jaké podmínky vás čekají v Rio de Janeiru?
Je to rybník se slanosladkou vodou. Fouká tam spíš zezadu, takže mohou být vlny. Od chaluh by to snad mělo být vyčištěné a je tam těžká voda. Takže pro mě je ideální jezdit na Moravě. Byl jsem i v Třeboni na rybníce, abych si zvykl na podobné podmínky. Udělal jsem pro to asi všechno.
Jak ladíte formu poslední týdny před olympiádou?
Příští týden budu normálně trénovat, pak budu odpočívat a chodit jen jednou denně na trénink. Do Ria odlétám 13. srpna, šest dní před závodem. To už se budu rozjíždět, zvýším intenzitu a rozjezdím se tam, aby forma stoupla.
Zajedete se podívat i na jiné sporty?
Bohužel závodím až předposlední den, takže stihnu asi jen horská kola, tak bych se chtěl jít podívat na Jardu Kulhavého. Jinak nevím, co je poslední den za sporty. A předtím chodit nikam nebudu, budu se muset rozjíždět, navíc to budeme mít daleko, k tomu přísné kontroly, takže návštěvu jiných sportů nechám asi jen na ta horská kola.
