Sportovní svátek měl původně trávit v Olympijském parku Rio-Lipno. Díky odřeknutí norského reprezentanta se však do brazilského Rio de Janeira na poslední chvíli podíval. Jihočech Karel Lavický má za sebou druhé letní olympijské hry. Po 36. místě z Londýna si třicetiletý windsurfař polepšil o pět příček.
„Ty olympiády se nedají porovnat. Každá byla naprosto jiná. Londýn je Evropa, něco, na co jsme zvyklí. Naopak v Brazílii je to opravdu jiný svět,“ říká rodák z Českých Budějovic, který s windsurfingem začínal na jihočeských rybnících.
V čem je to podle vás odlišné?
Organizátoři se sice snažili vytvořit evropské podmínky, ale nešlo to úplně do detailů. Mimo olympijskou vesnici to byla pravá Brazílie, chudé čtvrti, nepořádek na ulicích.
Problémy s přepadením nebo krádežemi se vám vyhnuly?
Naštěstí ano. I proto můžu Rio jenom chválit. Jen s dopravou byly docela problémy.
Nejdříve jste bydlel v olympijské vesnici a později se přestěhoval do hotelu blíže vašemu závodišti. Proč?
Právě kvůli té dopravě. Někdy trvalo přes hodinu, než jste dojel na trénink nebo závod. A to i přesto, že pořadatelé vybudovali extra pruhy pro akreditovaná auta.
To musela být velká změna. Na hrách v Londýně jste společně s jachtaři bydleli desítky kilometrů od centra dění.
V tomhle bylo celé Rio specifické. Byli jsme opravdu jeden český tým. Když ostatní reprezentanti měli volno, chodili podporovat jiné. Ta přátelská atmosféra byla v Riu lepší než v Londýně.
Čím si to vysvětlujete?
Asi tím, že většina z nás neměla možnost pozvat své rodinné příslušníky nebo přátele tak jako před čtyřmi roky v Londýně. Byli jsme více odkázáni sami na sebe a své realizační týmy.
Před olympiádou se hodně hovořilo o znečištěné vodě. Jaká byla vaše zkušenost?
Při tréninku se toho v moři válelo opravdu hodně. Organizátoři jezdili v zátoce na loďkách a česadly odstraňovali odpadky, které plavaly na hladině.
Při vašem závodě však byla zátoka čistá.
Ani jsem tomu nemohl uvěřit. Nechci je nějak podceňovat, ale myslím si, že měli velké štěstí. Místní tvrdí, že to hodně závisí i na směru větru nebo dešti.
Jinak vám záliv Guanabara, kde jste závodil, vyhovoval?
Vítr byl hodně specifický a nepředvídatelný. V okolí byly celkem vysoké hory, které tohle velmi ovlivní. Naštěstí jsme závodili uvnitř zátoky, kde vítr nebyl tak silný jako na otevřeném moři pro jachtaře.
Před odletem jste mluvil o specifickém závodě, během kterého se může stát cokoli. Splnila se vaše očekávání?
Pro mě je důležité, že jsem vylepšil umístění z Londýna. S tím přáním jsem do Ria odjížděl. Měl jsem obavu z proudů a odpadků ve vodě, nakonec největším problémem byl ten vítr.
Dá se na takové podmínky natrénovat v Evropě?
Vždycky musíte trénovat na tom daném místě, protože můžete jezdit v podobných podmínkách, ale potom na místě netušíte, jak to bude fungovat. Musíte zjistit, jak se zachovat při změnách počasí nebo větru. Když chcete trénovat na Rio, musíte přímo tam.
Po vašem závodě jste měl pět dní volno. Jak jste ho využil?
Navštívil jsem atletiku, tenis i moderní pětiboj. Poté jsem si prošel památky. Byly dobré vlny, takže došlo i na surfování.
Zbyl čas i na oslavy jednotlivých medailí?
I na to byl čas. Jen oslavu zlaté medaile Lukáše Krpálka v party busu jsem nějak nestihl. Ale dalších příležitostí bylo mnoho.
Účastnil jste se slavnostního zahájení i ukončení. Co je vám osobně příjemnější?
Asi to zakončení, atmosféra je tam daleko uvolněnější. Medailisté ukazují své cenné kovy. Navíc se nikde nečeká tak dlouho jako při zahájení. To jsme z vesnice vyjeli v pět hodin odpoledne a vraceli se až po půlnoci.
Slavnostnímu zakončení však nepřálo počasí. Celý den pršelo. Ani to vás neodradilo?
Rozhodně ne, mě to baví. Ale plno sportovců právě kvůli dešti nešlo. Navíc Jaroslav Kulhavý získal stříbrnou medaili, tak byla ještě nějaká akce v Českém domě.
Takže se slavilo ještě během letu do Prahy?
Moc ne. V Riu jsme nabrali tříhodinové zpoždění, protože se všechny věci do speciálu nevešly. Bylo to velmi dlouhé.
