„Ale jinak je to přirovnání úplně přesné. Mám velký motor, ale tu rychlobruslařskou špičku v technice ještě musím dohnat,“ povídala česká medailistka poté, co od předsedy Českého olympijského výboru Jiřího Kejvala dostala za skvělou reprezentaci velkou kytici.
Jak jste si užila dlouhý dvanáctihodinový let z korejského Soulu?
Ale jo, užila. Letěla s námi velká část výpravy, já jsem seděla vedle Ester, což bylo fajn. První půlhodinu jsme si povídaly, pak jsme to zalomily a povídaly si zase půl hodinu před přistáním. Jinak jsme nabíraly síly.
Nyní míříte na oslavy na Staroměstské náměstí, nebo do rodného Vrchlabí?
Vyhrálo Vrchlabí. Přišli s tím nápadem dřív, a hlavně tam míří i Eva (Samková) s Michalem (Krčmářem).
Už jste se někdy těšila víc domů?
Hm, možná. Ale teď se těším opravdu extrémně. Nepamatuju si, kdy jsem naposledy byla doma. Poprvé v životě jsem vynechala i Vánoce, kdy za mnou přijel jen brácha. Jsem ráda, že se ta oběť vyplatila.
Česká rychlobruslařka Karolína Erbanová na letišti Václava Havla pózuje se svou bronzovou olympijskou medailí.
Nebyla jediná. Před čtyřmi lety jste se vydala na dost nejistou pouť do Nizozemí.
A byl to hodně divoký začátek. Nejdřív nadšení, pak jsem zjišťovala, co všechno mě čeká a co k tomu patří. Naštěstí jsem to rozchodila, ale ty pochyby, kdy jsem byla v nizozemském týmu a závodila za Česko... Nebo to hledání partnerů, které bylo na mně… Tohle všechno bylo náročnější, než jsem si tu cestu vyšlápla. Poslední dva roky už to jde, mám skvělý tým, nepřekáží mi to v bruslení a vlastně i trochu baví.
Je bronzová medaile z pětistovky o to větším zadostiučiněním?
Určitě. Řekla jsem si před hrami, že bych tu medaili strašně moc chtěla. Že by to pro mě byla odměna za ty čtyři roky. Jenže tohle je olympiáda, kde se děje spousta věcí. Nikdy nevíte, jestli se vám to ten den všechno sejde. Jsem ráda, že to dopadlo.
Navíc jste mohla přímo v Koreji slavit se svou kamarádkou z mládí Evou Samkovou.
To bylo úplně nejlepší. Nevěděla jsem, že tam Eva je, ale pak jsem ji slyšela a viděla. Potkala jsem ji následně i v Českém domě, o to celá tahle vzpomínka pro mě bude mít speciálnější nádech.
Po závodě jste říkala, že se těšíte, až si dáte pivo. Kolik jste jich zvládla?
Po závodě tři malé a pak ještě u hokeje jsem jedno nebo dvě při zápase zvládla.
A co dneska večer?
Jsem po tom letu docela unavená, radši bych to v té únavě s alkoholem nepřeháněla. (usměje se)
Co vás čeká v nejbližších dnech?
Chvilku pobudu u nás v Krkonoších, než se zase přestěhuju do Nizozemska, abych mohla znovu na led. Budu se připravovat na finále Světového poháru v Minsku.
Už víte, kam si dáte svou zatím nejcennější medaili?
Asi ji dám ke zbytku mých dospěláckých medailí, které mám u nás doma ve Strážném.
