Šestkrát jste ve své kariéře nepřešla mezi ženskou elitou ve sprintu z kvalifikace. Povedlo se vám to až nyní, na olympiádě. Tak jaké bylo vaše první sprinterské čtvrtfinále?
Těžké, náročné. Ještě v prvním kopci jsem si říkala, že těm holkám jakž takž stačím, ale v tom druhém už zapnuly nějaký jiný rychlostní stupeň. A ten, musím říct, jsem teda fakt neměla. (smích)
Až o tolik byly ostatní lyžařky lepší?
Ono je to částečně o zkušenostech. Poprvé v kariéře jsem postoupila ve sprintu z kvalifikace, doteď jsem snad nebyla ani do 40. místa. Proto doufám, že výkonnost půjde nahoru jednak díky těmto nasbíraným zkušenostem a také samozřejmě díky tréninku.
Na startu jste ale nevypadala příliš vyjukaně.
Ale i tak to pro mě bylo všechno nové. Koukala jsem kolem sebe s otevřenýma očima a otevřenou pusou. Fakt jsem ráda, že jsem si to mohla vyzkoušet.
Je to na vás vidět, celá záříte.
Jsem opravdu maximálně spokojená. Vždyť já nejsem žádná sprinterka a do sprintu jsem ani nenastupovala s žádnými ambicemi. Jen jsem si říkala, že mi tady ten profil trati může sedět, ale že by se mi jelo až tak dobře a že bych v kvalifikaci dokázala držet krok s těmi nejlepšími? To pro mě bylo velké překvapení.
Tyhle náročnější tratě se dvěma kopci vám sedí víc?
Já hlavně nemám ráda náročné sjezdy, což tady naštěstí není. Je to spíš o té práci nahoru, což mi vyhovuje.
Před olympiádou jste vyřkla smělý plán - splněním snu by pro vás bylo umístění mezi elitní dvacítkou. V sprintu to ještě o kousek nevyšlo.
Nevyšlo, ale pořád mám ještě minimálně dvě příležitosti v individuálních závodech tu dvacítku pokořit. Pojedeme ještě desítku skejtem a na závěr třicítku klasicky. Kromě toho taky štafetu a sprinty dvojic. Tak snad se to povede.
