Pauláthová má za sebou tři těžké sezony. „Od minulé olympiády v Soči se moje zdraví začalo trochu komplikovat,“ řekla Pauláthová, pro niž jsou nynější hry druhé v kariéře.
Sedminásobná mistryně republiky musela na dvě operace. A pak si utrhla vaz v koleni. Bez něj nějakou dobu závodila a řešila, zda před olympiádou jít na další operaci.
„Přece jen jsem měla vyjetou nominaci, ale zdraví je na prvním místě. Když jsem ležela na stole a pan doktor Beznoska se mě ptal: ‚Co budeme dělat?‘ odpověděla jsem mu, že musíme všechno opravit, že bez té nohy se jezdit nedá. Pociťovala jsem to. Celou sezonu jsem byla na analgetikách a pořád mě někdo léčil.“ Loni po operaci nebyla pět měsíců na lyžích. Postavila se na ně v září. „Konečně tu nohu cítím. Předtím bez toho vazu to byl takový pahýl.“
Takže to spíše vypadalo na paralympiádu?
Mohlo to tak být (směje se). Jsem ráda, že rehabilitace dopadla dobře. Byla jsem poctivý pacient. Osm hodin denně jsem rehabilitovala s fyzioterapeuty, doktory a makala zase jiným způsobem, než jsem byla zvyklá.
Určitě vám ale chybí větší závodní vytížení.
Ty kilometry a brány za mě nikdo nenajezdí, manko pěti měsíců je samozřejmě cítit, ale fakt toho nelituji. Bez toho vazu... Když jsem to říkala dalším závodníkům, divili se. Byla jsem ráda, že jsem ježdění bez vazu přežila. Trochu to jen odnesla chrupavka.
Dá se říct, že jste dobře připravená?
Pomalu se vracím tam, kde jsem byla. Ten zásah v koleni cítím, občas to píchá, bolí, natéká a nikdo neví proč. To je normální situace. Ale jde o trochu jinou bolest než předtím. Je menší. Člověk si zvykne. Čas vše spraví.
Na olympiádu jede i Gabriela Capová z Brušperka. Nebylo to původně tak, že měla jet jen jedna z vás?
Kdyby to šlo podle nominačních kritérií, tak mám více bodů než Gabča, ale ona je splnila letos, takže na mě byly trochu tlaky kvůli tomu, že jsem nezávodila. Vzhledem k zranění to nešlo. Všechno bylo takové posunuté, ale nakonec je skvělé, že jedeme obě, vlastně z Česka všechny čtyři (ještě Martina Dubovská a Ester Ledecká). Ale byly to zbytečné stresy, tlaky.
Vnímala jste hodně, že váš start na olympiádě je ohrožený?
Pro mě bylo trochu zklamání, že mě někteří lidé najednou začali odsunovat. Do toho jsem měla ještě začátkem roku zánět středního ucha. Ležela jsem týden s antibiotiky, nebyla jsem schopná vůbec vylézt z postele. Naštěstí jsem zabojovala ve svěťáku, povedlo se mi obhájit body z loňska. Na startu jsem ale byla tak nervózní, že jsem si myslela, že se dolů ani nedoplazím. Poslední slalom před olympiádou v Lenzerheide jsem nějak splužila. V cíli jsem brečela jako želva.
Obří slalom na hrách pojedete už v pondělí. Budete mít čas na aklimatizaci?
Je to trochu na knap. Navíc obřák je moje nejoblíbenější disciplína, takže mě mrzí, že je hned čtvrtý den po našem příletu. Ale v Koreji jsem už byla, vím, co mě čeká. Závodila jsem i přímo na olympijské sjezdovce v Jongpchjongu, takže snad se s tím nějak poperu.
Jaká ta sjezdovka je?
Těžká. Musím říct, že bude dlouhá, jestli postaví trať úplně z vrchu, a je strmá. Jsou tam takové boule, na které z Česka nejsme vůbec zvyklí. My máme sjezdovky takové rovně dolů, boule budou asi nejhorší. Uvidíme, jak pořadatelé trať připraví. Čekám, že na ní bude šílený led, že to bude takové nakloněné hokejové hřiště.
Na jakých závodech jste v Koreji byla?
Byl to jakýsi jejich kontinentální pohár, jako je ten evropský nebo americký. Byla jsem tam dvakrát - v roce 2015 a tuším 2016.
Jaké disciplíny pojedete?
Kombinaci, obří slalom a super G. A možná sjezd. Kvůli kombinaci musím absolvovat tréninky sjezdu. Ještě se rozhodnu, ale asi se do něj moc tlačit nebudu, protože přece jen nejsem sjezdařka. A zřejmě bude kvalifikace pro týmovou soutěž. Tu bych ráda absolvovala, protože je to sranda a úplně něco jiného. Líbí se mi obětovat se pro tým.
Kateřina Pauláthová na trati slalomu v rakouském Kühtai.
Jaké jsou vaše cíle?
Nedokážu říct. Budu ráda, když vše ve zdraví přežiju, hlavně ty sjezdy, protože letos jsem na tom stála asi jen dvakrát. Vracím se do formy, cítím se dobře a musím zaklepat, že jsem zdravá, že mi drží všechny klouby. Doufám, že předvedu to, nač mám. Kdybych se umístila do dvacítky, byla bych nadšená.
V jaké disciplíně si dáváte největší naděje?
V kombinaci, ale pokud se to nepovede, tak se nezblázním. Lyžování hodně ovlivňují i podmínky okolo. Když foukne vítr, tak vás zpomalí, nebo když je špatně udělaná trať, tak s vysokým startovacím číslem máte vše zase horší.
Ale úspěch vám bude určitě přát i vaše největší fanynka, kterou je babička, že?
Ta už se nemůže dočkat. Byla tak ráda, když se potvrdilo, že pojedu. Také byla ve stresu, když jsem neměla nominaci jistou, ale nejen ona, celá naše rodina jsme to prožívali. To, že mohu jet na další olympijské hry, je pro mě takové zadostiučinění za tu práci, za tu bolest, co jsem požila.
