Tu odbočku ze silnice vedoucí na náves v Kateřinicích snadno minete. A když přece jen k malé dílničce trefíte, tipli byste, že v ní spíš tvoří parta šikovných řemeslníků.
Ale nejen v mezilidských vztazích platí: Nesuď podle prvního dojmu! Právě na tomhle místě, v malé obci na Vsetínsku, vyrábějí hokejové puky, s nimiž se hraje téměř po celé Evropě, v Asii, v zámoří nebo už téměř dvě desetiletí na světových šampionátech. A po osmi letech se kotouče firmy Gufex vrátí na led pokrytý olympijskými symboly. „Je zajímavé, že moc lidí z firmy vlastně hokej nebaví,“ uvažuje obchodní manažer Josef Kutěj.
O výrobě hokejových propriet se zaměstnancům, které byste spočítali na prstech dvou rukou, rovnou zdají sny. „Kolega měl jednou v noci pocit, že stojí u stroje a marně čeká, až ho někdo vystřídá,“ líčí Ivo Kundera. „Další kolegyně měla sen, že z práce odjíždí na paletovém vozíku a odráží se jako na koloběžce,“ pokračuje chlapík, který pracuje jako vedoucí výroby.
I on zažil chvíle, kdy se probudil a v rozespalosti se místo puků ve výrobně začal přehrabovat lahvemi v barové skříňce. „Uvědomil jsem si to, až se mě manželka zeptala: Co to děláš?“ rozesměje se.
Hele, nechceš vyrobit puk?
Puky se staly jedním ze symbolů Kateřinic, jsou proslulé takřka po celém světě. I v dílně si už zvykli na pravidelný zájem médií.
Přitom vše začalo tak trochu náhodou. Gufex vznikl v porevolučním roce 1990, kdy přibývalo firem stejně rychle jako Jaromíru Jágrovi body v jeho nejslavnější éře v NHL. Původně zakladatel Pavel Mráček vyráběl z technické pryže těsnění do papiňáků, stěrky nebo rohožky. „Byl zároveň fanouškem vsetínského hokeje, měl tam hodně známých. A slovo dalo slovo, že zkusí vytvořit puk,“ popisuje Kateřina Zubíčková, která v rodinné firmě pokračuje jako jednatelka.
Zatímco v roce 1994 se ve Vsetíně začal rodit extraligový hegemon, v nedalekých Kateřinicích vymýšleli směs, z níž dodnes tvoří puky. Speciální receptura obsahuje dvanáct ingrediencí, jako je kaučuk, saze nebo různé druhy olejů. „Přesné složení a poměry zná asi jen pět lidí,“ přibližuje Zubíčková. „Směs nám připravuje partnerská firma. Naše puky minimálně špiní mantinely a nerozbíjejí plexiskla.“
Gufex nyní dokáže vyrobit při dvousměnném provozu pět tisíc puků denně. Ročně zvládne odeslat do světa zhruba 1 300 000 kusů. Do obdobných čísel pomohla firmě naganská olympiáda 1998. Však dodnes visí na zdi dílny vybledlý plakát zlatých olympioniků s nápisem „Hoši děkujem“.
„Po Naganu začaly být odběry větší, firma se dostala do povědomí. Zlomové také bylo, že v roce 2000 jsme začali spolupracovat s IIHF a od té doby dodáváme puky na veškeré šampionáty, které organizace pořádá,“ líčí Zubíčková. „A smlouva minimálně potrvá do roku 2020.“
Puk jako pozvánka na svatbu
Gufex dodal také puky i na další hry v Salt Lake City a Turíně. Pořadatelé vancouverské olympiády naopak dali přednost zámořskému výrobci. Před čtyřmi lety zmařila valašský export puků do Soči zmatečná komunikace ruského olympijského výboru. „Poslali jsme vzorky, jenže ty se po cestě ztratily. Odeslali jsme nové, ale Rusové se odmlčeli. Nakonec se sice ještě ozvali, že mají zájem, ale puky už jsme nestihli vyrobit a odeslat,“ vzpomíná současná šéfka Gufexu.
Do Jižní Koreje, kde přesně za týden startuje zimní olympiáda, putovalo před Vánocemi z Česka 9 900 puků. „A máme zprávy, že je vše v pořádku,“ oddechla si Zubíčková.
S kotoučem zapózovat v Kateřinicích nemohou, korejští organizátoři uvalili na puk olympijské embargo. Tak alespoň textově - kotouče pro mužský, ženský a paralympijský turnaj mají odlišné barvy potisku. Finálové boje se odehrají se zlatou verzí puku. Opatřit touš potiskem mohou přímo v Kateřinicích, firma si pořídila dvě UV tiskárny. I to umožňuje speciální výrobu jednotlivých kusů. „Můžeme natisknout na puk cokoliv - obrázek, fotku, logo. Firmy si objednávají puky pro marketingové účely,“ líčí Zubíčková. „A před měsícem jsme tiskli na puk i pozvánku na svatbu.“
Valašské puky kloužou po ledě v české a slovenské extralize, v ruské KHL, v mezinárodní EBEL, ve Švédsku nebo Finsku, v nižších zámořských soutěžích a na světových šampionátech všech kategorií, což občas přináší úsměvné historky. Třeba zásilka puků na loňský šampionát divize I se speditérovi zatoulala. Proto manažer Kutěj naházel 150 kousků do kufru a s kolegou je doručil osobně do Belfastu.
Čipy? Hudba budoucnosti
Zatímco například sportovní výrobci mění technologie a neustále vyvíjejí fotbalové míče, složení puků - alespoň těch kateřinických - zůstává stejné.
Jenže pokrok úplně zastavit nelze. „V NHL už experimentovali s čipem, který by určil, zda puk třeba přešel brankovou čáru,“ vysvětluje Kutěj. „Ale výrobní cena by byla nesmyslně drahá. Navíc ještě nevymysleli pořádně technologii čipu, který by vydržel lisování nebo náraz do mantinelu rychlostí 180 kilometrů v hodině,“ podotýká obchodní manažer. „Je také náročné vylisovat čip tak, aby byl přesně uprostřed puku. Když se to nepovede, je nevyvážený a plave,“ připojuje se Kundera.
V Kateřinicích dál sázejí na ruční výrobu. Než se puk dostane k hokejistům, projde rukama tří nebo čtyř zaměstnanců, kteří odhalují vadné kusy. „Dodáváme puky do KHL a objednávky se navyšují. Kdyby s nimi nebyli spokojení, další by si neobjednávali,“ pochvaluje si Zubíčková.
V Kateřinicích vznikají puky firmy Gufex, s nimiž se už téměř dvě desetiletí hraje na světových šampionátech.
„Poptávka je stále větší, než jsme schopni vyprodukovat, a řešíme koupi nového lisu. Ale rádi bychom zachovali ducha malé, rodinné firmy,“ doplňuje jednatelka společnosti, jež kromě puků vyrábí i různé druhy hokejových chráničů, ale i prachovky na traktor nebo těsnění do hrnců či ropovodů.
Věhlas a zájem okolí si však Kateřinice, které mimochodem před čtyřmi lety vyhlásili českou obcí roku, vysloužily díky pukům. „Fanoušky hokeje to vždy zaujme. Ale někdy si lidé myslí, že si z nich dělám srandu,“ usměje se Zubíčková.
„I dcery se děti ve škole ptají, z čeho se dělá puk. Někdy jí musím donést nálož,“ plánuje Kundera. Náloží rozumějte předmět připomínající jakousi gumovou briketu, z níž v Kateřinicích vyrobí špičkový kotouč. Kotouč, s nímž v Naganu hráli Gretzky, Lindros, Selänne nebo Bure.
Největší štěstí však český puk přinesl Haškovi, Jágrovi a spol. Třeba by znovu spojení Kateřinic a olympiády v Asii mohlo Čechům vynést nezapomenutelné chvíle.
