Úspěch reprezentačních kolegů je pro ostatní vzpruhou. Medaile slouží jako "dotykové" talismany pro štěští všem, kdo mají své boje před sebou.
"Já si klidně na ní šáhnu ještě jednou. Pak to už určitě vyjde," slyšela Kateřina Kůrková, když ve vesnici už postopáté ukazovala svůj střelecký bronz.
Dobrou náladu budí i neočekávané úspěchy, třeba cyklisty Kaňkovského. Ten se o svém nečekaném postupu do čtvrtfinále sprintu dozvěděl právě od kolegů sportovců, kteří mu gratulovali. On sám už klidně odpočíval v klubovně ve vesnici, takhle musel zpět na velodrom.
Sobotní necinkání, kdy postupně veslařka Knapková dojela čtvrtá, její kolega Václav Chalupa pátý a večer nezbyla medaile na diskařku Věru Cechlovou-Pospíšilovou, nezvedlo náladu nikomu. "To byla dnes smůla co?" šlo slyšet ze všech stran.
Český dům tak žil svým obvyklým ruchem, nedočkal se žádné obvyklé večerní slávy na počest medailistů. Ovšem další noc, to už bylo jiné kafe.
"Musím to vyřídit rychle, než se tu všichni opijou," slyšel jsem na druhém konci telefonu kolegyni. V Mikrolimanu se mohutně slavily dvě nedělní stříbra - párové čtyřky a jachtařky Šmídové.
Do toho se se svým večerním příspěvkem vložili výškaři - osmý Ton a hlavně bronzový Bába. První atletickou medaili prožívali v dramatickém závodě, v němž o druhém a třetím místě rozhodovaly počty skoků, všichni včetně novinářů na Olympijském stadionu.
Když Bába skočil rozhodujících 234 centimetrů, česká řada na press tribuně vyskočila jako jeden muž a vykřikla radostí, stejně jako desítky fanoušků v hledišti.
Dnes se bude určitě fandit znovu - vždyť do boje jde Roman Šebrle, favorit desetiboje. Snad si užije potlesku, stejně jako další Češi. Ještě není olympiádě konec...
