Na vlastní oči tak Dana Zátopková neviděla druhý triumf svého muže Emila na olympijských hrách v Helsinkách 1952. „Slyšela jsem jen hrozný řev, a když ustal, byla jsem zvědavá a vylezla jsem,“ vzpomínala.
Od ruského trenéra uslyšela, že její „Ťopek“ vyhrál. Z dálky jej pozorovala na stupních vítězů. Potkala ho až v chodbě, políbila a vyprosila si medaili.
S dobrou náladou a zlatým štístkem v kapse se vydala na vlastní závod. První hod: 50,47 metru, vítězství. Ze Zátopkových se 24. července stali zlatí manželé. „Noc po závodech byla kouzelná,“ říkala Zátopková.
Vytratila se z pokoje, kde spokojeně spaly její spolubydlící – gymnastky – a dvě hodiny seděla s medailí u jezera. Přitom ve Finsku málem nebyla, na jaře před hrami si zranila ruku.
Ale vůbec, atletika nebyla jejím prvním sportem. Hrála házenou, s oštěpem se seznámila až na vysoké škole. S manželem Emilem pak na atletických závodech. Brali se po olympiádě 1948, její první, kde závodila ještě jako Ingrová.
Naposled vybojovala olympijskou medaili o 12 let později, v Římě 1960. Z osmého místa se třetím pokusem dostala na druhé. Teprve tehdy, když její muž už nezávodil, vystoupila ze stínu.
. Osudy zlatých medailí12. díl - Dana Zátopková, 1952 (Helsinky) atletika (oštěp) Až do 8. srpna, kdy v Pekingu začnou letní olympijské hry, vám budeme přibližovat osudy všech českých a československých dosavadních olympijských vítězů. Jak triumfovali? Jak žili? A kde vůbec skončily jejich slavné medaile? |
Vítězný oštěp jednou možná skončí v soukromém muzeu. Jako koště. Dřevěným náčiním totiž Zátopková zametala doma v kuchyni, stal se násadou u smetáku, když místo rozviklaného nechtěl manžel kupovat nové koště.
„Najednou jsem zjistila, že popadl můj olympijský oštěp z Helsink značky Karhu, dole sundal špičku, trošku ho ošmirgloval, ořezal a narazil na něj ten smeták.“
