KOMENTÁŘ: Lze zbavit Evropu strachu z olympiád? Až Paříži napoví

Odhalení olympijských kruhů v Paříži | foto: AP

30 2018
Kde jsou ty doby, kdy o olympijské hry na rok 1992 usilovalo ve finále voleb hned pět evropských měst. Zato teď? Takřka celá Evropa dává od olympiád ruce pryč.

Dlouhý je seznam měst, která kvůli výsledkům referend či po průzkumech veřejného mínění stáhla kandidaturu na pořádání zimních či letních her v letech 2022, 2024 či 2026.

Figurují v něm také Mnichov, Oslo, Krakov, Innsbruck, Hamburk, Řím, Budapešť a nejnověji při výběru hostitele zimní olympiády 2026 Sion a Štýrský Hradec.

Situace je kritická i proto, že rovněž u tří zbylých kandidátů na zimní hry 2026 (Stockholm, Milán a kanadské Calgary, jež ale kandidaturu zřejmě stáhne) stále hrozí, že také v jejich případě se místní obyvatelé postaví proti.

Základní argument odpůrců her zní: Takové akce se vždy mocně prodraží a kdo to zaplatí? No přece daňoví poplatníci. 

Medvědí službu udělaly v tomto směru olympismu megalomanské projekty Pekingu 2008 a Soči 2014, kde se v rámci státní propagandy funkcionáři dokonce chlubili, že stvořili nejdražší olympiády všech dob. Ve druhém případě i se značným přispěním ruské korupce.

Dobře, co tedy s tím?

Vládci sportu nyní usilovně přesvědčují Evropany, že hry je možné výhodně pořádat i s podstatně nižšími rozpočty než dřív. Počínaje osekáním luxusních večírků pro generalitu MOV přes nízkonákladové pojetí sportovišť až k užitečné projekty pro rozvoj města.

Jenže takové přesvědčování paradoxně naráží i na vysokou životní úroveň v řadě evropských zemí. Jejich obyvatelé ztratili zájem o jistou míru rizika, spojenou s velkým olympijským dobrodružstvím. Ani se nechtějí předvádět po vzoru asijských ekonomických tygrů.

„Podle kolegů z Rakouska například kandidatura Innsbrucku ztroskotala na tom, že lidem se v této oblasti žije až moc dobře,“ popisuje Jiří Kejval, šéf českých olympioniků. „Hoteliéři tam mají na tři roky dopředu předobjednané hosty. Bojí se, že olympiáda by jim pravidelný byznys narušila. A podobně smýšlejí lidé v celé Evropě.“

Musel by tedy nastat zvrat v myšlení Evropanů ve stylu: Ano, hry nám a našemu regionu prospějí, ekonomicky i společensky.

Pomoci mohou pozitivní příklady z minulosti, kdy v západním světě skončily úspěchem. Není jich mnoho, ale jsou: Vancouver 2010 a Londýn 2012.

Jistě, i Londýnu během příprav výrazně narůstaly náklady. „Ale ty narostou vždy. Hry plánujete sedm let dopředu, roli sehraje inflace. Náklady však nejsou klíčový parametr. Jde o výnosy,“ říká Kejval.

Londýn dle posudků čtyř nezávislých a renomovaných institucí vydělal na hrách čtyři miliardy liber. Navíc za velmi krátkou dobu zásadně zrevitalizoval zaostalou část na východě města. K tomu přispěla i skutečnost, že konání her postavilo před město termín, jejž nebylo možné prodloužit.

Fanoušci odcházejí z atletického stadionu v Londýně. (10. srpna 2012)

Fanoušci odcházejí z atletického stadionu v Londýně. (10. srpna 2012)

„Zato třetí ranvej na letišti Heathrow stavíme už pět let a budeme ji možná stavět ještě dalších deset,“ posteskl si Paul Deighton, bývalý šéf exekutivy organizačního výboru her v Londýně.

V Buenos Aires se na říjnovém diskusním fóru Olympism in Action „utkal“ s Chrisem Dempseym, který vedl kampaň proti kandidatuře na hry v americkém Bostonu. Dempseyho protiargumenty tu často zněly jen: Já vám nevěřím.

I Evropa nejdřív musí uvěřit.

Tomu, že Agenda 2020 a další iniciativy MOV opravdu výrazně přispějí ke snížení nákladů na hry. Že éra gigantismu a bující korupce pominula. Že olympiáda pomůže zpropagovat region, vystavět potřebnou (nikoliv zbytečnou) infrastrukturu a sportoviště, která nebudou po hrách ležet ladem.

Cosi z někdejších zvyklostí proto bude nutné obětovat. Ad acta byla se svolením generality MOV odložena i myšlenka semknutých olympiád. Stockholm nyní kandiduje na zimní hry 2026 s tím, že sjezdařské soutěže by se uskutečnily v 520 kilometrů vzdáleném Are a boby a saně dokonce v lotyšské Siguldě, aby nebylo zapotřebí stavět ve Švédsku nový, drahý tobogán.

Koneckonců v úhledném televizním balíčku divák nepozná, jak vzdálená od sebe jednotlivá sportoviště jsou.

Juan Antonio Samaranch mladší, místopředseda MOV, v těchto dnech důrazně vyzývá Peking, aby nedával ostatním špatný příklad a místo megalomanských „největších a nejdražších zimních her 2022“ stvořil raději „hry inteligentní“.

Ale i kdyby se tak stalo, ani úspěch dalších čínských her, nebo tokijské letní olympiády 2020 evropský postoj nezmění.

Stěžejním lakmusovým papírkem bude až letní olympiáda v Paříži 2024. Francouzi se jako jediní Evropané z boje o její hostitelství nestáhli. Slibují, že nachystají nízkonákladové hry, při nichž z 90 procent použijí již existující sportoviště, že neprodělají a navrch zvelebí město.

Pokud by při naplňování tohoto předsevzetí selhali, potom může být s pěti kruhy nad Evropou už opravdu amen.

Autor:

Nejčtenější

Jágr bude tváří hokejového turnaje ZOH 2022 v Pekingu, prozradil Tvrdík

Jaromír Jágr během tréninku s dětmi na třineckém ledě

Jaromír Jágr bude tváří hokejového turnaje zimních olympijských her v Pekingu v roce 2022. Bude...

Další z rubriky

V Calgary olympiádu nechtějí, odpor řeší italská i švédská kandidatura

Juan Antonio Samaranch Jr. představuje kandidaturu Calgary na olympiádu 2026,...

Obyvatelé Calgary se v referendu vyslovili proti pořádání zimních olympijských her v roce 2026....

Dvě Barbory. Zlaté české naděje pro olympijské Tokio či Paříž

Barbora Malíková si doběhla pro zlato na mládežnické olympiádě v Buenos Aires.

Vyrostou z nich hvězdy pro hry v Tokiu či Paříži? Češky Barbora Seemanová a Barbora Malíková zatím...

Jágr bude tváří hokejového turnaje ZOH 2022 v Pekingu, prozradil Tvrdík

Jaromír Jágr během tréninku s dětmi na třineckém ledě

Jaromír Jágr bude tváří hokejového turnaje zimních olympijských her v Pekingu v roce 2022. Bude...

Najdete na iDNES.cz