A tak prezident Vladimir Putin tvrdí, že obvinění ze státem řízeného dopingového programu je konspirací a snahou Západu podnítit nespokojenost v Rusku a ovlivnit tím březnové prezidentské volby v zemi. „Jde o odvetu za naše údajné zasahování do prezidentských voleb v USA,“ říká Putin.
Místopředseda vlády Vitalij Mutko pro změnu obviňuje funkcionáře Světové antidopingové agentury WADA, že jsou za celý skandál zodpovědní vlastně oni. Jak? Tím, že připustili záškodnickou činnost Grigorije Rodčenkova při hrách v Soči. Toho Rodčenkova, jenž byl původně ředitelem moskevské antidopingové laboratoře a pak zběhem na Západ (a podle Rusů snad i agentem CIA). Proto měl záměrně navodit situaci, aby nyní mohli být ruští sportovci perzekvováni. Leonid Tjagačev, čestný předseda Ruského olympijského výboru, tudíž vlastenecky vyzývá: „Měl by být za své lži zastřelen, tak jak by to udělal Stalin.“
Jakákoliv sebereflexe chybí. Žádné doznání: Dělali jsme chyby, chceme je napravit. To se v Rusku nenosí. Radši Tjagačev hřímá: „Jestli nás nespravedlivě odsoudí, ukážeme jim, že jejich olympiády nepotřebujeme. Nikdo nás nesrazí na kolena.“
Nenechte se zmýlit, v propleteném bludišti mezinárodních funkcionářských vztahů mají Rusové i řadu spojenců – od prezidenta hokejové federace IIHF Fasela až po šéfa biatlonistů Besseberga. I proto je současný sport plný paradoxů. Olympijští medailisté v běhu na lyžích Legkov a Vylegžanin jsou sice za podvody v Soči doživotně vyloučeni z her, ale dál smějí závodit ve Světovém poháru. A ruské Ťjumeni bylo sice odebráno biatlonové mistrovství světa 2021, ale zároveň se připravuje půda, aby se o ně nyní mohla ucházet znovu.
Patnáct členů exekutivy Mezinárodního olympijského výboru vyřkne 5. prosince ortel nad ruskou účastí v Pchjongčchangu, a jak zaznělo v britských médiích, v porovnání se složitostí tohoto rozhodnutí je
i brexit dětskou hrou.
„Brexit na steroidech“, tak nazval server insidethegames.biz jednání o „rusexitu“ z her.
Olympijské kruhy symbolizují hry 2018 v Pchjongčchangu.
Týdny plné odhalení, popírání, ultimát i hrozeb vrcholí. Prezident Mezinárodního olympijského výboru Thomas Bach ujišťuje: „Naše rozhodnutí bude férové a podložené důkazy. Neustoupíme žádnému nátlaku.“
Bach není přívržencem kolektivních trestů. Dle všech dosavadních indicií jeho původní plán zněl: Rusům bude dvěma nezávislými komisemi prokázán státem řízený doping v Soči. Proto Mezinárodní olympijský výbor umožní start v Pchjongčchangu pouze čistým ruským sportovcům, kteří byli negativně testováni i v zahraničí, a ti navíc nastoupí jen pod neutrální vlajkou.
Toto řešení nyní prezident Putin kategoricky zavrhl, když oznámil, že v tom případě by Rusové hry bojkotovali.
Bach nestojí o bojkot. Usilovně se snaží vyvolat zdání nové stability olympijského hnutí po sérii afér. Bojkot se s jeho vizí neslučuje. Navíc absence Rusů by mohla definitivně zmařit naději na účast výpravy KLDR, a o tu naopak Bach stojí velmi, aby dodala hrám pocit větší bezpečnosti.
Před měsícem při zasedání Asociace národních olympijských výborů v Praze z úst vládců MOV opakovaně zaznívalo, že politika a sport mají zůstat odděleny. Nebuďme však naivní. Politika a sport jsou právě
v období současné krize propojeny tak těsně, jako nebyly dosud nikdy v 21. století.
Z tohoto úhlu pohledu budeme muset pohlížet i na verdikt, který 5. prosince o Rusku zazní. Bude ze strany MOV možná tvrdý, spíše však pragmatický, ale rozhodně nebude apolitický.
