Panel CAS v její kauze vlastně ani jinak rozhodnout nemohl.
Nejen proto, že po znovupřipuštění Rusky Zabelinské na hry toho času žádné volné místo v časovce žen nezůstávalo. Především ale proto, že Martina Sáblíková kvalifikační kritéria UCI skutečně nesplnila.
Jakkoli byla tato kritéria špatná a ze strany UCI nedomyšlená, jednou stála černé na bílém.
Navzdory vší sledovanosti, kterou případ měl, poslední kapitola v Riu byla už jen zoufalou hrou na emoce s velmi pochybným výsledkem.
Osudovým datem případu není 9. srpen 2016, kdy padl verdikt CAS, nýbrž 22. září 2015. Tedy den, kdy v časovce na mistrovství světa v Richmondu skončila Sáblíková devátá v pořadí zemí a ze všech stran, včetně českých funkcionářů, uslyšela: Gratulujeme, vyjela sis Rio.
Svaz tvrdil: Je kvalifikována
Činovníci Českého svazu cyklistiky ze sebe v posledních týdnech shazují vinu a argumentují: „My jsme jí tehdy neříkali, že je vše jasné, že jede do Ria.“ Případně poukazují: „Měli si to ověřit. Jak ona, tak její trenér Novák.“
Ano, jistě, mohli si to ti dva ověřit. A Petr Novák, jak ho znám, si nesmírně vyčítá, že tak neučinil. Pokud jde o rychlobruslení, má vždy „našprtané“ všechny limity a postupová kritéria. Tentokrát neměl.
Jenže kdo jiný než placení funkcionáři Českého svazu CYKLISTIKY mají mít dokonalý přehled o postupových kritériích na CYKLISTICKÉ soutěže olympijských her? Kdo jiný měl vznést dotaz k Mezinárodní cyklistické unii, pokud tato kritéria považoval za nejednoznačná? Nebo snad máme věřit námitkám fanoušků, že nejspíš funkcionáři ani neumějí pořádně anglicky, aby si důkladně kritéria nastudovali?
Existují nejméně dva snadno dohledatelné dokumenty, v nichž od září 2015 přímo český svaz zveřejnil, že Sáblíková má místo vyjeté. První pochází z ledna 2016 a je v něm uvedeno: „Na časovku žen bylo získáno jedno místo.“ Stejné tvrzení obsahuje též květnový tweet generálního sekretáře Stanislava Kozubka.
Prvního června pak UCI zveřejnila listinu vybojovaných kvót, kde Česko pro ženskou časovku místo nemělo. Nicméně redakcí oslovení svazoví funkcionáři vzápětí vyjadřovali údiv: „To přece není možné.“
Mohla si Rio vyjet sama
Pravidlo podmiňující start v olympijské časovce rovněž kvalifikací do silničního závodu není spravedlivé a mělo by být změněno. Přesto, kdyby svaz znal skutečná kvalifikační kritéria, Sáblíková si mohla start vybojovat sama. Stačilo, aby se umístila do 100. místa v žebříčku UCI. K čemuž potřebovala, aby ke svým dalším výsledkům z posledních dvanácti měsíců přidala výhry ze dvou mezinárodních časovek UCI 2. kategorie.
Jednu takovou letos na Pradědu skutečně ovládla, jenže její původní termín byl funkcionáři posunut o měsíc později, tedy mimo období, kdy bylo ještě možné získávat body.
Kdyby už v září 2015 věděla, co dalšího od ní cesta do Ria vyžaduje, mohla si sezonu naplánovat úplně jinak a body si vyjet.
To však už je pouze ona ošidná hra na kdyby. Nezmění nic na tom, že za poslední rok sestoupila ze schodiště euforie až do sklepení psychických útrap. Týrání sebe sama posledními zbytky naděje potom bylo přímo v Riu smutnou dohrou celého případu.
Nezbývá než si opět položit otázku: Skutečně se nenajde nikdo, kdo se jí omluví a kdo jí řekne: Promiň, Martino, udělali jsme chybu?
Sáblíková i její trenér jsou po rozhodnutí smutní:
