A téměř nedůstojným. Sáňkař, který předtím na olympiádě nikdy nedojel hůře než druhý, bral jen sedmé místo.
"Na víc jsem prostě neměl," přiznal. "Jsem na konci, ale cítím se šťastný," řekl po závěrečné jízdě agentuře Reuters.
Už dávno chtěl končit, jenže nikdy neuměl saním dát natrvalo sbohem. Tímhle sportem žil, byl jeho symbolem. Jako dítě se vždycky ze školy vracel domů oklikou. Zastavil se u sáňkařské dráhy, několikrát ji sjel a pokračoval dál.
"To, co dostal do kolébky, dovedl pílí a srdcem k dokonalosti," uvedl jeho kouč Sepp Lenz.
Když bylo Hacklovi šestnáct, vyučil se obráběčem kovů a začal stavět vlastní saně. Byly rychlejší a dokonalejší. Někdy mu podle jeho zavalité postavy posměšně přezdívali "Rychlá klobása," jindy ale "Gentleman saní."
Pochází z Bavorska, a proto svá vítězství zapíjel pivem. Rád vtipkoval, třeba když se po olympiádě v Naganu stal čestným občanem rodného Bischofwiesenu, tvrdil: "Budu moci užívat všechna zařízení městečka bezplatně. Tedy i veřejné záchodky."
Tehdy měl za sebou třetí olympijské zlato v řadě. V Salt Lake City se chystal na rekordní čtvrté. Marně. Našel se někdo silnější – Ital Zöggeler. Stejný muž, který vyhrál i letos.
"Je skvělý sáňkař, nejlepší v posledních letech," řekl Hackl.
Byla to poklona odcházejícího krále. Ať žije nový!
Georg Hackl. |