Jak se bruslí po tragédii
Dva dny po smrti matky čekal na 24letou Jeannie Rochetteovou, blondýnu v černém, nejtěžší krátký program kariéry. Plácla si s trenérkou, přikývla, rozjela se.
Zvládla kombinaci trojitého lutze s dvojitým toeloopem a ochozy Pacific Colisea vybouchly nadšením, jako kdyby právě Crosby vstřelil rozhodující gól Rusům. Po minutě ji doprovázel skandovaný potlesk. A ona skákala, předvedla každičký krok i piruetu. Byla to jízda, v níž byl skryt veškerý smutek její duše i veškerá víra v život.
V neděli, po smrti matky, dlouho do noci seděla se svou mentorkou Sylvie Fréchetteovou, akvabelou, jejíž přítel těsně před barcelonskou olympiádou spáchal sebevraždu. Také Fréchetteová tehdy váhala: zůstat doma, nebo letět na hry. Tehdy dala na radu psychologů a odletěla. "Olympiáda pak byla pro mě zábleskem světla v mlze. Šíleně jsem ji potřebovala, abych si uvědomila, že jsem naživu," vzpomínala.
EMOCE. Krátký program Joannie Rochetteové byl výtečně provedený, po něm už krasobruslařka nedokázala slzy zadržet.
I Rochetteová čerpala teď životní energii z milionů lidí, kteří stáli za ní. Byl tu otec Normand, její přítel Guillaume Gfeller, párový bruslař z Montrealu, trenérka Manon Perronová, všichni ti další neznámí. "Když všechno ostatní ve vašem životě je najednou zlé a vy jste krasobruslař, pak nejnormálnějším místem, které pro vás existuje, je kluziště," říkal P. J. Kwong, expert stanice CBC.
DOJETÍ I V HLEDIŠTI. Fanoušci krasobruslařky Joannie Rochetteové oceňují její statečný boj.
Dokončila své vystoupení na hudbu tanga La Cumparsita, jehož podtitul zní "Malá přehlídka nekonečné mizérie". Byla to její životní jízda. Kousla se do rtů, sklonila hlavu, ruku na srdci. Hala stála, tleskala, Rochetteová se vrhla do objetí trenérky. Konečně otevřela stavidla, nekontrolovaně se rozplakala.
Nic nezměnila ve své jízdě. Ukázala, co umí. Dostala 71,36 bodu, usadila se na bronzové příčce. Jenže to vůbec nebylo podstatné.
Matka jí dala křídla
Neprošla novinářskou mixzónou, jak její tým už dopředu avizoval. Nebyla připravena na jakoukoli otázku, kterou mohla dostat. Jen ústy Mika Slipchuka, ředitele kanadské asociace, vzkázala: "Slovy nedokážu popsat, co jsem dnes cítila. Nelituji, že jsem bruslila. Bylo to tak milé přijetí, moc ho oceňuji. Zapamatuji si to navždy."
Plnila sen, který měla ona a měla jej i její matka. Sen o startu na olympiádě v Kanadě. "Prožívá nejtvrdší týden života," říkala Nathalie Lambertová, šéfka kanadské mise na hrách. "Ale myslím, že jí dnes matka dala křídla."
