Před začátkem olympijského sprintu posílala do televizní kamery polibky. "Moc jsem to chtěla udělat, protože jsem nevěděla, jak dopadnu v cíli a jestli k nim budu mít vůbec důvod."
Pak vyrazila do běžecké stopy. V těžkém kopci zahlédla hokejový hloušek. Její manžel Daniel jim předem u trati našel místo, kde by bylo dobré hnát 29letou rodačku z Tiumenu.
Její příběh je slovenskou biatlonovou pohádkou. Navíc s ruským podtextem. Když v roce 2006 otěhotněla, vyřadili ji ruští funkcionáři z reprezentace. Závodnice s dítětem? Neperspektivní. Děkujeme.
Kuzminová našla druhý domov na Slovensku. S manželem Danielem se přestěhovala do Banské Bystrice. Přijala slovenské občanství.
V první den her ve Vancouveru 2010 překvapila - a vyhrála sprint a získala historicky první olympijskou medaili pro Slovensko v biatlonu.
Lámanou slovenštinou s ruským přízvukem popisovala své pocity. Na stupních zpívala hymnu své nové vlasti. Ve stíhačce si dojela pro stříbro.
A Slováci svou Nasťu "nosili na rukou". Jenže pak... Ne že by se úplně vytratila. Ale ve čtyřletém olympijském mezidobí získala pouze jednu medaili, bronz ve sprintu na šampionátu v Chanty Mansijsku 2011.
Letos ve Světovém poháru stála na pódiu jen jednou, v Östersundu doběhla v individuálním závodě druhá za Soukalovou. Potýkala se se střelbou.
A čím dál víc si uvědomovala očekávání. Nasťo, zabojujte! říkali ji Slováci. Usměvavou matku osmiletého syna Jeliseje, která se rychle naučila řeč, už dávno vzali za svou. Před Soči dokonce skládala slib olympioniků před slovenským prezidentem.
Hokejisté kvůli ní vyrazili na výjezd do hor. Když je v prudkém stoupání zahlédla, přidala na tempu. "Když jsem slyšela, jak mi fandí celá hokejová reprezentace, bylo to neuvěřitelné. Obrovská vlna podpory, to se slovy ani nedá popsat," vypravovala přešťastná. Zároveň přiznala: v dalších kolech už si ve stoupání musela dávat pozor, aby nevytuhla.
Střelecky excelovala, bezchybně zvládla ležku, suverénně odstřílela stojku. V cíli se svalila do sněhu a smála se. Jako jediná biatlonistka v historii má zlato z dvou olympiád po sobě. "Dvě nuly na střelnici mě zachránily," říkala.
Ne a ne ji ten úsměv zmizet z tváře. Akorát oslavu si prý odpustí. "Ještě mám závody," řekla. A pak se se slovenskými novináři se rozloučila slovy. "To zlato je pro vás!"
