A teď? Na své první olympiádě ve Vancouveru pořádně zatápěl největším světovým esům. V královském závodě na velkém můstku oslavil 7. místo, největší životní úspěch. "Víc jsem ještě nedokázal," tvrdí skokan, který ve dvou podnicích Světového poháru skončil těsně pod stupni vítězů a výkonem 219 metrů drží český rekord v letech.
Jeho závodní přestávka přitom trvala od března 2008 až do 15. srpna loňského roku. "Když jsem poprvé po zranění zase skočil, soustředil jsem se jen na to, abych zase začal závodit. Vancouver mi nic neříkal, na to jsem nemyslel," vzpomínal 23letý rodák z Harrachova.
Zlom přišel letos v lednu v Kulmu, kde na mamutím můstku vybojoval v závodě SP senzační 4. místo. "To mě nakoplo. Už jsem tušil, že forma přišla v pravý čas." Úvodní olympijský závod na malém můstku byl pro člena Dukly Liberec jen jakousi rozcvičkou. "Krátké" skoky okolo 100 metrů nejsou pro vyhlášeného letce doménou. Říkal si, že když bude do třicítky, že to nebude špatný start. Nakonec obsadil 20. příčku.
A pak přišel jeho den D. Po prvním pokusu na velkém můstku byl devátý. "Tenhle skok byl možná nejvíc nervózní na olympiádě, ale zvládl jsem ho dobře, měl jsem z něho radost. Druhý mi už moc nevyšel, ale paradoxně mě posunul na konečnou sedmou pozici," popsal Hájek.
A co kdyby ten druhý skok vyšel? Prý by ho postrčil tak o dvě příčky výš. "To už ale není takový rozdíl, k medailím bylo hrozně daleko." Je to tak. Ammann, Malysz a spol. jsou někde jinde. "Mají talent, dobrou hlavu. Takových lidí jako třeba Ammann je jenom pár. Ale dají se také porazit," tvrdí Antonín Hájek a už si plánuje, že po plnohodnotné letní přípravě, narozdíl od té loňské, vstoupí do nové sezony v lepší formě a na ty nejlepší zaútočí.
Nervy s Lotyšskem
Tým českých skokanů strávil ve Vancouveru téměř celý měsíc. Pro Hájka už to prý bylo docela dlouhé a na druhou olympiádu by teď hned po včerejším návratu z Kanady zase nemusel. Naštěstí je ta další v Soči až za čtyři roky...
"Ale když to vezmu celkově, byla to pro mě úplně nová a příjemná zkušenost. Byli jsme všichni sportovci pohromadě a mohli jsme potkávat světové hvězdy," konstatoval.
"A naštěstí jsme byli uprostřed krásné přírody, a když jsme měli volno, tak jsme si zajeli do města do Whistleru nebo do Vancouveru. Malinko mi vadilo jen až moc organizace, všude akreditace a kontroly, až to bylo únavné. Ale je jasné, že je to při tak obrovské akci nutnost."
Kromě napětí při svých závodech si Hájek se svými parťáky maximálně užil i jiné sporty. Vedle neustálého sledování přenosů v televizi osobně navštívili třeba závody v běhu na lyžích, pozorovali rychlé stroje v bobovém korytu a dostali se také na hokej.
"Fandili jsme našim klukům proti Lotyšsku v osmifinále, a to jsme si užili pěkné nervy, ale mohli jsme oslavit vítězství. A s hokejisty jsme se pak viděli i ve Vancouveru, paráda." Z Kanady si přivezl tašku plnou olympijských suvenýrů. Z nich si nechá na památku jen pár kousků, ostatní rozdá. Nejvíc mu budou premiéru na největší sportovní akci připomínat pamětní medaile a diplom.
Adrenalin ho přitahuje
Po návratu na sever Čech ho ještě nečeká lenošní, ale tradiční závodní kalup. "Den budu doma, jen si přebalím tašku a už ve čtvrtek ráno vyrážíme do Finska na světové poháry," přiblížil Hájek, kterému skončí sezona mistrovstvím světa v letech v Planici. A pak přijde odpočinek a dovolená.
Místo pobytu nechá Antonín Hájek zcela na své přítelkyni Ivaně, ale určitě to bude u moře. Skoky na lyžích jsou adrenalinovým sportem, vzrušení ho láká i ve volném čase.
"Už jsem si skočil z letadla s padákem, potápěl jsem se a už se těším, až si vyzkouším bungee jumping. Toho se nebojím. Nejdůležitější totiž pro mě je, že po té bouračce už nemám žádné zdravotní následky, všechny problémy jsou úplně pryč. Ani změny počasí nepociťuju, to možná přijde, až budu starší..."
