Jak ji prolomíte? Co vymyslet na příště?
Koukal: Udělali jsme všechno, Dušan vzal i opici (maskota) z Prahy, byla na baťohu v cíli. Třeba ještě budeme muset provádět nějaký čarodějný rituály, začít pálit ohně.
Kožíšek: Dělat se nedá nic, je to o náhodě a o štěstí. Pokud nejedete dvě stě metrů před ostatníma, tak vám vždycky nějakej blbec do hůlky kopne. Buď ji zlomí, nebo si ji píchnete mezi nohy a zlomíte si ji sami.
Co se stalo?
Kožíšek: Normální kolize, která je při sprintu běžná. Nejdřív mi někdo ukopl hůlku, pak jsem spadl. Byl to fofr, že přesně ani nevím jak. Naštěstí jsem dokázal rychle vstát, ale ztratil jsem rychlost.
Jak dlouho jste jel bez hole?
Kožíšek: Asi půlku kopce, ale naštěstí se v prvním kole až tolik nehnalo, takže mě to moc sil nestálo.
Hlavou se vám v ten moment honilo co?
Kožíšek: Jelo se na plný plyn, nemohl jsem moc přemýšlet. Když jsem spadnul a viděl díru, říkal jsem si, že je to v háji, ale stát se může cokoliv, na špici začnou taktizovat, sjede se to. Ale bohužel.
Koukal: Napadlo mě, že závod v podstatě skončil, že medaile je... Věděl jsem, že se to sjet dá, ale Dušana to stálo síly. Třetí kolo pak odpochodoval.
Takže se vám smůla lepí na paty?
Kožíšek: Myslel jsem, že se to tady prolomí, po semifinále to vypadalo nadějně, i los nám přál. Bohužel štěstí na finále nezbylo.
Koukal: Letos je to už podruhý. V Düsseldorfu Dušan lehnul ze třetího místa na posledním úseku přes Hattestada.
Šesté místo na olympiádě je přesto slušné, ne?
Kožíšek: Jo, bral jsem to tak, že když bude medaile, bude to fantastické, když do šestky, uspokojující.
Koukal: Kdybychom byli na mistrovství světa, tak máváme z pódia. výsledku si cením, ale než si začnete užívat umístění, tak si pamatujete průběh závodu a víte, že na trati jste nechali ležet ještě lepší umístění.
