Co říkáte takové prognóze?
Hezká. Ale je to jen prognóza, nesvazuji se s ní. Musím jít do závodu s čistou hlavou.
Často jste ji neměla. Za svobodna, ještě jako Tomečková, jste pravidelně vypadávala v kvalifikacích.
To se zlomilo. Letos už nemám nervy ani na velkých mítincích. Říkám si: Prohraješ? No a co? Vrátíš se domů a tam se nic nezmění, zahradu ti nikdo nevypleje a do bazénu můžeš skočit tak jako tak.
Změnilo vás vše, čím vším jste v životě prošla?
Pochopila jsem, že v životě jsou daleko horší věci, než jsem si myslela. Zamávají vám s psychikou mnohem víc, než když nepostoupíte z kvalifikace. Teď jsem si srovnala životní hodnoty. První je rodina a zdraví, všechno ostatní je vedlejší. I sport. Dřív býval u mě vždycky první.
Zklamali vás někteří lidé v oněch zlých letech?
Ne. Naštěstí mám kolem sebe nesportovce, kteří jsou normální. Sport berou s nadsázkou, nebaví se o něm. Kdybych ho měla s každým rozebírat, asi bych se zbláznila.
Po každém závodě teď říkáte: Hlavně, že jsem zůstala zdravá...
... protože o tom můj oštěp je. Jakmile mám sebemenší problém, výkonnost jde hrozně dolů. Nemám své výkony založené na brutální síle. To, co mám na vršku, mám od boha dáno. Ale nohy už tak zdravé nejsou.
Dvě operace achilovek, jedna kolena. Jste hodně zalátaná.
Oštěpaři jsou snad nejvíc zalátaní ze všech atletů. Norka Hattestadová byla na třinácti operacích lokte, většina holek má stejně jako já operovaná levá kolena. Lidské tělo není na oštěp ideálně stavěné.
Nikola Brejchová |
Při každém hodu se obáváte, že si ublížíte?
Ne, v závodě jde všechno stranou. Tam se soustředím na to, abych porazila Menéndezovou. Povedlo se mi to zatím jen jednou v Curychu. Člověk si musí dávat vysoké cíle.
Platila jste za tréninkovou extremistku. Předloni jste dokonce na stadionu zkolabovala.
Taková už nejsem. Trénuju hodně, ale s mírou. Ani se neženu zběsile ze závodu do závodu.
Kolik metrů bude v Aténách potřeba na medaili?
Čtyřiašedesát. Když trefím hod a vyjdou podmínky, mám na šestašedesát.
Tušila jste už během přípravy, že váš návrat dopadne tak dobře?
V zimě ještě ne. Začala jsem trénovat hned po šestinedělí, ale tělo bylo brzy vyčerpané. V prosinci mi řeklo: Už nemůžu. Jenže v březnu jsem vzala do ruky oštěp a hned napodruhé ho poslala daleko. Tak jsme si s trenérkou řekly, že pokud vydrží zdraví, hodím olympijský limit a možná i dál.
Přemýšlela jste, co se může dít, pokud získáte v Aténách medaili?
Ne. Až ji budu mít, budu přemýšlet.
Za finanční prémii od ČOV byste si pořídila třeba nové auto? Jste přece fanatik do rychlých vozů.
Auto? Možná. Sice mám asi rok starou oktávku dvacetiventil turbo, ale já je měním velice často. Barák už máme postavený, v podstatě nemáme do čeho vrážet peníze.
Auto je vaší nejlepší relaxací?
Je odreagováním i motivací. Mám asi trochu chlapské sklony. Když slyším motor, je to úžasné. Proto si ani nepouštím autorádio.
Nebude vám vaše oktávie v Aténách chybět?
Bude. Potřebovala bych si tam s něčím zajezdit.
Očima trenérky Marcely Pilařové: Osm žen na tři medaile Léta jsem Nikole říkala: Hele, ty na to máš. Každý je porazitelný. Jenže občas podceňovala sama sebe, nevěřila si. Proto vypadávala v kvalifikacích. Teď už si věří. Vyspěla. I události v její rodině zformovaly Nikolinu povahu. Jako mladá bývala éro, které chodilo po diskotékách. Potom nasměrovala svůj život správným směrem. A že jezdí rychle autem? Ztřeštěná podle mě není. Když mě veze, strachy podlahu neprošlapávám. K návratu do atletiky se rozhodla sama, přesvědčovat jsem ji nemusela. Ani bych to nedělala. Také když ke mně v roce 1994 přestupovala, nepřemlouvala jsem ji. Má od boha dobré rameno. Má i obrovskou vůli jít za svým cílem. Jen se nesmí zbytečně zbláznit, musí ukočírovat techniku. Opakuju jí: "Drž hlavu." Někdy si totiž hlavou pomůže a hod strhne. O olympijské medaili se spolu nebavíme. Má na ni. Ale jsou tu tři skvělé Kubánky, tři Řekyně, Němka. Osm žen na tři medaile. |
Řekněte vedení výpravy, ať nějaký vůz objedná. Jaký byste si vybrala?
Určitě Subaru Imprezza WRC. Už jsem v něm jela. Ačkoliv... Atény budou šíleně zacpané, možná bych po sto metrech radši zase zaparkovala.
Kde jste jezdila s imprezzou?
V zatáčkách u Kolína asi před rokem. Stošedesátkou! Famózní zážitek. Jednou chci zkusit rallye, to je můj tajný sen.
Platíte hodně pokut?
Žádné. Asi mám štěstí, že mě nikdy nechytli.
A co jiné odreagování? Třeba počítače. Manžel, majitel počítačové firmy, k nim má blízko.
Donutil mě, ať s sebou vozím notebook. Koukám na něm maximálně na filmy, tím končím. Hry mě vůbec neberou.
Jaký film si vyberete před olympijskou kvalifikací?
Zbožňuju kreslené. Ať je to Shrek, Doba ledová nebo Hledá se Nemo.
Den před závodem nerada mluvíte, ať s trenérkou nebo se spolubydlícími. Kam se tedy schováte?
Asi půjdu do města nakupovat. V tom jsme si podobné s Věrkou Pospíšilovou.
Dosud jedinou českou olympijskou medailistkou v oštěpu je Dana Zátopková. Vycházíte spolu?
Potkáme se, pozdravíme, zeptám se, jak se má. Techniku nekonzultujeme. Mám na ni naprosto odlišný názor než paní Zátopková.
Co je pro vás na oštěpu nejkrásnější?
Když hod trefíte a letí daleko. Říká se, že dobrý hod nebolí. Člověk má nejdřív pocit, proč do něj nedal víc sil. Ale to je právě ono. Ve špičkovém hodu na sebe všechno naprosto plynule navazuje.
Už víte, co budete dělat po kariéře?
Rozhodně chci děti. Zároveň plánuju ještě jednu olympiádu. Možná taky budu manželovi pomáhat ve firmě. A mám ještě jeden sen: mít psí útulek. Psi jsou mojí další šílenou láskou.
oštěpařka Nikola Brejchová. |
Nikola Brejchová. |
Nikola Brejchová. |