Jenže mezi oběma scénami je střih. Zranění, operace křížových vazů v koleně, boj o návrat.
"Jsem maximálně spokojená. Ještě není ani půl roku po operaci. Závod jsem šla jako měřený trénink. Kdyby to náhodou vyšlo, ať se vyblázním," říkala 25letá tyčkařka.
Vy blázníte?
Měla jsem nervy větší než kdykoli předtím. Tak abych měla čistou hlavu na Ústí (Baďurová plánovala jediný pokus o limit na 17. července). Naštěstí to vyšlo rovnou.
Měla jste větší nervy než na mistrovství světa?
Tam nebyly skoro žádné. Byla jsem fakt jako malé dítě. Dva dny jsem pořádně nespala. Ve čtyři jsem se probudila a vůbec nemohla zabrat. Byla jsem překvapená, co to se mnou dělá. Nešlo to vůbec ovlivnit.
Čeho jste se bála nejvíc? Co udělá zraněné koleno?
Spíš toho, že šlo o moje teprve třetí skákání. Neměla jsem v něm vůbec žádnou jistotu. Nevěděla jsem, na jakých tyčích budu skákat, nevěděla jsem rozběh. Podle toho to taky potom vypadalo – 422 i 435 byly až na třetí pokus, hodně rozházené.
A skok na limit?
Měla jsem tam docela rezervu, nešlo o žádné "oblézání" laťky, jenom jsem si nemohla porovnat stojany u doskočiště a vybrat si tyče. Na to jsou tři pokusy někdy hodně málo. Ale věděla jsem, že když nebudu blbnout, musím to skočit.
Jak se vám zase letělo vzduchem takhle vysoko?
Bylo to příjemné, ale věděla jsem, že rozhodně nedělám, co bych měla dělat a co umím, protože jsem fakt byla hodně vystresovaná.
S kolenem jste problémy neměla?
Úplně stoprocentní ještě není. Ale při závodě mi to v běhu nevadí vůbec. Trochu na odrazu, je to švihovka, neskrčím ji úplně pod zadek. Jenže to jsem nikdy pořádně neuměla, takže možná je to tak nastejno.
Teď budete sbírat sebevědomí a vracet se k tomu, co umíte?
Určitě. Mám měsíc, abych zapracovala na technice skákání. To je docela dost. Jsem realista, nemůžu pomýšlet na to, že se okamžitě vrátím na stejné výšky, kde jsem loni skončila. Ale když zůstanu zdravá a všechno půjde, jak má, můžu pomýšlet, že bych bojovala na olympiádě o finále.
Bude vám to osobně stačit?
V tuhle chvíli určitě. Nikdo ode mne neočekává, že budu letos skákat pět metrů. Je překvapení, jak rychle jsem se dokázala vrátit. Někteří mě odepisovali, že úplně skončím s atletikou. Optimističtější mi věřili na příští léto.
