Po skončení kvalifikačního rozstřelu na sedmdesát dvě střely byla Barbora Horáčková spokojená. "Splnila jsem svůj plán," zahlásila.
"Říkala jsem si, že chci nastřílet to, co umím. To se mi povedlo, šest set dvacet bodů je můj dobrý výkon. To, že tento výkon vynesl čtyřicátou čtvrtou příčku je dobře. Určitě jsem ráda, že nejsem někde okolo šedesátého místa," řekla lukostřelkyně, která si místo na olympiádě zajistila takřka na poslední chvíli. V červnovém závodě Světového poháru.
Po první polovině eliminace byla Horáčková třicátá devátá. Na dohled lepší části startovního pole. "Na třicáté druhé místo jsem ale nemyslela," vrtí hlavou česká reprezentantka. "Dobře vím, že každá sada dokáže zvrátit. Já jsem také tu druhou polovinu měla slabší. Začal foukat vítr, který se točil a dostavila se rovněž nervozita. Takže jsem měla co dělat, abych se vůbec ke konci srovnala."
Obtížné byly podmínky závodu. V době startu kvalifikace bylo jedenatřicet stupňů a teplota během soutěže stoupala. "Po celou dobu, co tady jsme, je vedro a dusno. Připadám si, jako ve skleníku. Při závodě jsem se potila absolutně na každém centimetru svého těla," potvrdila Horáčková.
Po kvalifikaci, kterou absolvovalo najednou všech čtyřiašedesát účastnic přijde na řadu v úterý vyřazovací část soutěže. Jak bude Barbora trávit dva dny do ostrého boje? "Hlavně ze sebe musím dostat ten olympijský třas," směje se. "Málo platné, i když se jednalo jen o nasazení do soutěže. Já si celou dobu tady snažím vsugerovat, že jde jenom o střílení z luku, ale dostalo mě to."
Oproti běžným lukostřeleckým závodům se celá olympijská soutěž o medaile střílí jiným způsobem. Na čtyřikrát tři šípy po jednotlivých dvojicích. "Musím dobře zastřílet," burcuje se Horáčková. "Myslím si, že mám šanci postoupit. Uŕčitě to není po kvalifikaci beznadějné, ale nebude to jednoduché."
Hú Bao Ling z Plzně míří v ´prádelním hrnci´
Jaký je největší problém lukostřelkyně Barbory Horáčkové? V olympijském Pekingu vymýšlí, jak to udělat, aby jí neklouzaly ruce. "Připadám si jako v prádelním hrnci, při střílení mi tečou potůčky potu po celém těle, včetně obličeje. To zažívám poprvé," líčila den před závodem své dojmy.
Během pár dní v Pekingu už devětatřicetiletá Plzeňanka zažila snad všechny druhy počasí. "Bylo úporné slunce, jasno, polojasno s táhlým větrem. Už bylo i šedo skoro celý den. Na místní počasí si ale zvykám, v očích a na jazyku už mne neštípe," pochvaluje si.
Horáčková spolu s kolegou Martinem Bulířem si už v minulých dnech osahali olympijskou střelnici. "Je to obrovská aréna, nikdy jsem v ničem takovém nestřílela," přiznává.
V Pekingu kromě sportovišť poznává i olympijskou vesnici. "Všechno je tu obrovsky organizované a vesnice je hodně hlídaná, každý průchod znamená bezpečnostní kontroly. Stále tu potkáváme mnoho postav v bleděmodro-bílých ornamentových tričkách, tedy dobrovolníků a organizátorů. Všichni jsou uctiví, usměvaví. Zatím to tu šlape jako jako na drátkách," popisuje.
A přidává perličku: "Z reproduktorů ve tvaru kamene tu pouštějí zvuk cikád. Občas je to až absurdní. Cikády ve smogu, mezi paneláky a davy sportovců z celého světa..."
Zaměstnankyně Krajského úřadu v Plzni si užívá i cizokrajné kuchyně. "Jídelna je tu obrovská. Na výběr máme čtyři druhy kuchyně včetně ovoce a zeleniny." A když mají sportovci volný čas mezi závody a tréninky, rozhodně se nenudí. "Máme tu k dispozici posilovny, fitness, kulečník i bar s diskotékou, bazén nebo saunu. Venku pak hřiště na basket, volejbal a tenis."
Samozřejmostí je i průběžný kulturní program. Barboru Horáčkovou zaujal kromě stánku s tradičními čínskými řemesly i stánek čínského čtení a psaní. "To se mi moc líbilo. Přepis mého jména do čínštiny prý zní: Hú Bao Ling. Zkoušela jsem si to sama napsat čínsky, ale moc mi to nešlo. Pletla jsem si směr a pořadí jednotlivých tahů štětcem. Ale byla to moc příjemná a milá regenerace."
Ve vesnici nechybí nic. Je tu také kavárna, čajovna nebo banka. Když chce někdo vyrazit i mimo vesnici, může. "Jeli jsme olympijským autem v doprovodu čínského česky mluvícího průvodce do Zakázaného města, na náměstí Nebeského klidu, do Chrámu nebes a samozřejmě na Velkou čínskou zeď."
Běžný život v Pekingu ale plzeňská lukostřelkyně neviděla, a jak sama říká, už asi ani neuvidí. Pro ni je teď nejdůležitější závod. Dobře zastřílet v dnešní rozřazovací kvalifikaci a pak zkusit dosáhnout co nejvýš v úterní eliminaci. Mezi favority rozhodně nepatří. I s rukama klouzajícíma potem se ale bude rvát o co nejlepší výsledek.
