Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


  • Úterý 17. října 2017 Hedvika

Malec prodal medaili, aby měl na hypotéku

2 2006
Vlastiboř, Praha - Byl to tehdy životní závod prvního "véčkaře". Na středním můstku v Canmore skákal tak daleko, že ho ze stupňů vítězů nesrazili ani styloví rozhodčí, kteří tehdy dnes už samozřejmý styl neuznávali. "Stejně mě obrali. Jen se podívejte na záznam, dostal jsem 16,5," bručí trpce Jiří Malec.

Po stopách medailí

Po prvním kole byl bývalý sdruženář druhý za fenoménem Nykänenem. "Zůstal jsem v klidu, v medaili jsem stejně nevěřil," říkal tehdy. Přeletěl přes něj sice Ploc, ale stejně ji získal.

A kde leží ten slavný bronz?

V sejfu pana Delbrocka ve státě New York. "Prodal jsem ji po internetu před čtyřmi lety. Za sto padesát tisíc korun. Abych měl na barák, na splácení těch zlodějských hypoték."

V jiných zemích olympijským medailistům za zásluhy domy stavějí... Malec žije v ústraní ve Vlastiboři, vísce kousek od rodné Zásady v Jizerských horách. Živí se jako učitel tělocviku na základní škole a obchodní akademii v Tanvaldu. "Normální škola. Děti musím přemlouvat, aby se vůbec svlíkly, než abych je tahal někam na můstek."

Odpoledne chodí na procházky s dobrmanem. V zimě jezdí na sjezdovkách, v létě túruje motorku-krosku v okolních lesích. "Splnil jsem si klukovský sen," snad poprvé se 42letý muž směje.

Skoky sleduje jen v televizi, po závodech nejezdí. "Vztahy jsou tam pořád hrozné, ti lidi si závidí párek s rohlíkem. A ještě když jsem se později dozvěděl, kolik tam bylo estébáků."

S kariérou skončil brzy po listopadové revoluci. "Snižovaly se stavy ve fabrikách, na sportovce nezbylo místo." Dostudoval tělovýchovnou fakultu, dělal skokanům manažera a nějaký čas trénoval.

Pak raději odešel a sloužil u chemické jednotky v Liberci. Z armády odešel do školství krátce před tím, než vojákům razantně přidali. Zase v nesprávný čas na nesprávném místě? "Ale co, žiju si v klidu."







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze