Možná si po zkušenostech z londýnské olympiády, kde před dvěma lety pracoval jako technický manažer kanoistiky, myslel, že pět kruhů nic nepřebije. Vždyť olympijské hry byly neporovnatelně větší, exponovanější, ekonomicky silnější i obsazenější akcí než hry pro 5 000 sportovců ve Skotsku.
Jenže v Glasgow se Matys dostal na vyšší a odpovědnější pozici a jako manažer triatlonu "vládl" celému bezmála 300člennému týmu. "A lidi, co pracovali kolem mě, nebyli bohužel triatlonem tak postižení," posteskl si. "Trvalo docela dlouho, než jsem je vzdělal, jak má vlastně vypadat světová akce."
Zatímco v Londýně všichni všechno hltali, nikdo neřekl, že něco nejde, v Glasgow reakce na každý další návrh zněla: A opravdu je to potřeba? "Třeba měsíc jsem přesvědčoval." Další přidanou potíží oproti londýnské kanoistice byla náročnost samotného trojboje složeného ze tří různých sportů. "Kanoistika určitě není lehčí, ale v triatlonu se protínají tři disciplíny. Museli jsme připravovat plavání, cyklistiku a běh," připomněl bývalý kvadriatlonový reprezentant.
Řešil třeba uzavírky silnic, instalaci 10 kilometrů ochranných plůtků podél trati, investice do čistění nevyhovující vody v jezeře a ve finále i rozmístění kamer BBC, aby televizní záběry byly co nejchytlavější. A z výsledku své práce se český manažer radoval: "Všechno se povedlo úžasně."
Ono totiž muselo, protože triatlonové soutěže celé hry zahajovaly. "Všichni na nás tlačili, že my nasadíme tón celých her a že když se to podaří, nikdo pak nebude hledat žádné mouchy," popisoval Matys.
Mezi arbitry byl i šéf Mezinárodního olympijského výboru Thomas Bach nebo princ Edward, nejmladší syn královny Alžběty II. A navrch na 50 tisíc diváků. "Všechno muselo klapat."
Což se podle ohlasů vedení Mezinárodní triatlonové federace ITU i samotných závodníků podařilo. I Alistair Brownlee, světová jednička a vítěz závodu, se vyjádřil pochvalně k designu tratě, který byl prací českého manažera. "Byl úžasný a přál bych si víc takových závodů," tvrdil Angličan.
Dnes se totiž většina triatlonových závodů jezdí po rovině a v centrech měst, kdežto v Glasgow se triatleti nezastavili - pořád museli šlapat, čekali je technické zatáčky, potom i běh byl podobně členitý. Buď na to máš nebo ne, férový závod, znělo pak z úst závodníků. "A to je fajn výsledek," usmál se Matys.
Hry v Glasgow jsou sice minulostí, Matysova manažerská kariéra však pokračuje. Už během soutěží za ním přiletěli zástupci Evropských her, které příští červen hostí ázerbajdžánské Baku, aby se ujal triatlonu tam. "Zase jsem měl štěstí a pokračuju ve svém snu," dodal Matys. "A už jsem si koupil ruštinu pro samouky."
