Guor Marial pochází z Jižního Súdánu, ze země, jež před rokem vyhlásila nezávislost na Súdánu. Po občanské válce vlekoucí se od roku 1955 je zdevastována, na pokraji ekonomického kolapsu, vlastní olympijský výbor nemá. Mezinárodní olympijský výbor však 28letému Marialovi povolil závodit pod vlajkou s pěti kruhy. Pravda, i severní Súdán mu start ve svém olympijském týmu nabídl.
"Jenže kdybych ten reprezentoval, pošlapu památku všech mých mrtvých," rázně odmítl. Ve válce přišel o 28 členů rodiny, ztratil 8 z 10 sourozenců. Některé zastřelili, jiní zemřeli hladem.
V roce 1993 se jej rodiče pokusili poslat ke strýci-lékaři do Chartúmu, aby ho ochránil. Na cestě však byl zatčen súdánskými vojáky a odvlečen do tábora dětských nucených prací. Po čase utekl, skrýval se po jeskyních, ale při druhém pokusu proniknout do Chartúmu ho zajal voják, který ho pak nutil k otrockým pracím pro svoji rodinu.
Teprve napotřetí, po dalším útěku, se dostal ke strýci. Toho však v roce 1999 súdánská armáda za spolupráci s rebely odsoudila k smrti. Do domu vnikli vojáci, vykloubili Guorovi puškami čelist a ztloukli ho do bezvědomí. Strýce odvedli k popravě do pouště. Předstíral tam svoji smrt a přežil. Po 8 letech se opět setkali. Už v Egyptě, v bezpečí.
Guor, coby súdánský uprchlík, dostal stipendium na Iowa State University v USA, kde také začal běhat závodně. Časem 2:12:55 splnil olympijský limit v maratonu.
V arizonském Flagstaffu se právě chystal na trénink, když mu telefonovali z MOV: "Vaší žádosti vyhovíme. Smíte startovat v Londýně." Nemůže nést vlajku své země, ale Jižní Súdán tu díky němu bude. "Uctím tak památku svých blízkých, kteří museli zemřít."
Svému otci, jenž žije v Jižním Súdánu ve vsi bez televize, už vzkázal: "Dvanáctého srpna jeď do nejbližšího města, kde televizi mají. Abys mě viděl." Tam bude možná i otec znovu volat: Utíkej, Guore, utíkej.
