Možná mohl ušetřit síly. Možná mohl vyhrát již rozjížďku, jejíž vítěz na jezeru Rodriga de Freitase prošel rovnou do finále. „Nebyla to zcela hladká jízda, měl jsem technické problémy,“ líčil kanoista Martin Fuksa, jak začal boje na kilometrové trati, kde se od něj čeká mnoho.
O chvíli později přišlo semifinále, v němž 23letý silák si v klidu pohlídal triumf a naznačil, že by se v úterý pod dohledem kamenného Krista Spasitele mohly z českého pohledu dít velké věci.
Nemyslel jste na to, zda by nebylo lepší zdolat vítězného Brazilce Queiroze v rozjížďce a ušetřit si semifinálovou jízdu?
Vůbec jsem neuvažoval o tom, že bych Brazilce honil. O tom, že vítěz jde rovnou do finále, jsem se dozvěděl až dnes ráno. Měl jsem hlavu nastavenou tak, že pojedu v klidu, abych ušetřil síly na semifinále. Samozřejmě jsem si pak říkal, že to můžu zkusit. Ale nebyla to zcela hladká jízda.
Co se stalo?
Takové faux pas... Asi jsem největší holub na olympiádě: na přední noze mám takový šmirgl papír, který se urval po 250 metrech, takže se mi smekla noha. Nechápu to. Bylo to nepříjemné, nemohl jsem si jet to svoje; lehce jsem se trápil. Ale vymlouvat se rozhodně nebudu, semifinále mi to vynahradilo. V něm jsem si soupeře hlídal.
Nehrozilo vám převrácení lodi?
Ne, to vůbec ne. Je to maličký detail, na který nejsem zvyklý. Jen to člověka maličko rozhodí a začne na to myslet, což by se na olympiádě stávat nemělo. Na ní by všechno mělo být stoprocentní.
Tři vítězové rozjížděk, vy jako suverén v semifinále. Rozdáte si to o medaile?
Dneska se ukázalo jen to, že osm lidí postoupilo do finále. A zítra uvidíme, kdo bude nejlepší.
Olympiády jste se nemohl dočkat. Jaké to tedy bylo?
Hustý! Hrozně jsem se těšil. Nebyl jsem nervózní, jak jsem čekal, jsem strašně v pohodě - snad v úterý přijde i větší nervozita, protože pak je lepší i soustředění na závod. Dneska jsem si to užíval. Jsem rád, že jsem v prvním olympijském finále v životě.
Vyspal jste se v klidu?
V pohodě. Přijel mi spolubydlící, který celou dobu řval, tak jsem ho musel uklidňovat. Říkal jsem mu: Hele, kámo, zítra jedu závod, zkuste trochu ztišit (úsměv). Naštěstí byl tolerantní.
