Při nedělním startu zažil všechno – krizi ve druhém kole, její následné překonání, křeče v kole předposledním, kdy dojel půlminutovou ztrátu na čelo, a nakonec dramatický finiš o osmé místo.
„Chtěl jsem Alexe Harveyho ještě překvapit, ale on si mě včas všiml a ty závěry má přece jen rychlejší,“ popisoval jedenatřicetiletý lyžař.
Martin Jakš v první desítce! Ve skiatlonu na 2x15 kilometrů vybojoval senzační 9. místo #czechteam #skiathlon https://t.co/Myq2fMbn58
Devátým místem na úvod her v sobě ale znovu objevil toho kluka, který měl být českou lyžařskou budoucností po odchodu Lukáše Bauera.
Mistrem světa do 23 let
Před osmi lety to byl on, kdo rozběhl nakonec bronzovou štafetu na olympiádě ve Vancouveru. V kvartetu s Lukášem Bauerem, Jiřím Magálem a Martinem Koukalem byl suverénně nejmladším – benjamínkem týmu.
Nutno říct, že vysoce talentovaným benjamínkem.
V kategorii do 23 let proháněl Pettera Northuga nebo Daria Colognu. V roce 2008 se stal mistrem světa na patnáctce klasicky.
I proto se mu předpovídala velká budoucnost. Budoucnost, která mezi elitou ale nikdy nepřišla.
Na vině bylo i chatrné zdraví, které Jakše tolikrát v průběhu kariéry ničilo. On zkoušel různé přírodní medicíny, otužování, diety, nic ale nepomáhalo.
Až předloni cítil, jak jeho tělo opět sílí. Tolik se toho ale za tu dobu změnilo. Z benjamínka se v reprezentačním týmu stal nestorem.
„Mám teď diametrálně odlišnou roli,“ přiznává. „Když jsem ke klukům naskočil, byl jsem o deset let mladší než všichni ostatní. Neměl jsem žádné starosti a ani povinnosti kolem lyžování, to je teď jiné. Mám rodinu, všechno vnímám trochu jinak. Dřív jsem to byl já, kdo na soustředěních dělal blbosti, teď je to naopak.“
Změna tréninku
Po minulé sezoně se odhodlal k ještě jedné razantní změně – po letech ukončil spolupráci s Miroslavem Petráskem a svěřil se plně do rukou nového trenéra české reprezentace – Ilky Jarvy.
Pod ním si musel zvykat na úplně jiný styl tréninku.
„Rozdíl v tréninku určitě je. Důležité ale je, že si Ilka se spoustou lidí sedl lidsky i jako trenér. Má velkou snahu povznést české lyžování zpátky k úspěchům. A zatím všechno funguje, uvidíme, jaké budou v zimě výsledky,“ líčil před startem sezony.
Trénink se víc zaměřoval na objem, zato byl postavený do nižší intenzity, než bylo zvykem. Velký důraz se kladl také na vrchní část těla. S Jarvou spolu zvolili tréninkový model, kterým se poslední roky lyžování ubírá.
A věřili, že výsledky se dostaví.
Jenže sezona pro Jakše začala klasicky zle – s předepsanými antibiotiky. Do Světového poháru vstoupil se zpožděním umístěním v třetí desítce.
Od té doby ale pořadím neustále stoupal. Na Tour de Ski dojel šestnáctý a v generálce před olympiádou dojel v Seefeldu poprvé po dvou letech v elitní desítce.
„To bylo super povzbuzení,“ svěřoval se.
V tu chvíli přitom finského trenéra tlačil k tomu, aby na finální přípravě před olympiádou nic neměnili. Sám je konzervativní, nerad něco mění. Po hodinovém telefonickém rozhovoru, kdy spolu jednotlivé části přípravy probírali, se nakonec podřídil.
„Přemluvil mě, abych jel závěrečnou přípravu v klidu a nedostal se do nějaké větší únavy, abych nebyl náchylnější k nemocem,“ přiznal Jakš.
Místo náročných dní ve výšce tak často míval jen jeden trénink denně, k tomu výklus, posilovnu. Místo náročné desetidenky tak více odpočíval. A to mu pomohlo.
Do této chvíle měl za sebou dvě olympiády a čtyři mistrovství světa. Elitní desítka mu ale zůstávala vzdálena.
Až po nedělním skiatlonu v mrazivém rezortu Alpensia se v ní konečně usadil.
