Páteční los, první akt závodu, ji poslal do poslední, dvanácté rozjížďky proti Rusce Voroninové. „Mohlo to být i lepší,“ glosoval kouč Petr Novák. „Ale nestěžuju si. Teď už nastala chvíle, kdy přestávám být trenérem a stávám se spíše psychologem. Pokusím se Martinu namotivovat tak, aby na startu uvěřila, že může jet klidně i o zlato.“
Sáblíková má výhodu, že bude znát mezičasy všech sokyň. A těch je tentokrát více než dost. „Sedm žen tu může jet o zlato,“ usoudila. Tak proměnlivá, neprůhledná a vyrovnaná sezona byla.
Obhájkyně titulu Ireen Wüstová odložila vydání své autobiografie, která měla vyjít už v listopadu. „Chtěla jsem veškerou energii vrhnout do přípravy na hry. A také jsem si chtěla nechat místo na další zlatou kapitolu,“ řekla Nizozemka. Tři individuální olympijská zlata už získala, stejně jako Sáblíková. Chce další.
Věkově je dělí jediný rok, jsou takřka vrstevnice. Dnes to však bude na olympijském oválu v Kangnungu i souboj generací. Zde jsou hlavní protagonistky.
Rychlobruslařka Martina Sáblíková během tréninku v jihokorejském Kangnungu.
Ireen Wüstová (Niz., 31 let)
Favoritka číslo 1, přestože v průběhu sezony odjela ve Světovém poháru pouze dvě trojky a v nich skončila šestá a třetí. Potom ladila formu. Triumfem na patnáctistovce v Erfurtu prokázala, že ladila skvěle.
Martina Sáblíková (ČR, 30 let)
V bolavé a přerušované zimě bylo jejím maximem 2. a 3. místo. Ale uzdravuje se. A velké akce umí.
Ivanie Blondinová (Kan., 27 let)
Čím starší, tím lepší. Ovládla pohárovou generálku na trojce v Erfurtu a vede Světový pohár.
Miho Takagiová (Jap., 23 let)
Hvězdička středních tratí dozrála i ve výtečnou vytrvalkyni. Což potvrdila senzační výhrou v Calgary.
Natalija Voroninová (Rus., 23 let)
Jediná zbylá z ruských žen. Zvítězila v Salt Lake City, tehdy po bitvě o 14 setin před Sáblíkovou.
Antoinette de Jongová (Niz., 22 let)
Juniorské světové rekordmance patřilo naopak úvodní pohárové kolo v Heerenveenu.
Ani tím výčet končit nemusí. „Pozor si musím dát i na třetí Holanďanku Achtereekteovou a Bělorusku Zujevovou. Je to olympiáda, tady se vždycky odehrávají podivuhodné příběhy,“ říká Sáblíková.
Její sobota, to bude velmi dlouhé čekání na pozdní rozuzlení ledové detektivky. Jak by měla probíhat?
10.00 Budíček. Tedy pokud jí vířící myšlenky dovolí tak dlouho spát.
10.30 Snídaně. Stačí vločky. Nebo možná i vajíčka. „Tím, že závodíme pozdě, bych možná nějaká snesla.“
14.00 Oběd. Těstoviny nebo rýže a navrch kousek kuřecího. „Na tuhle kombinaci většinou jezdím.“
Odpoledne: Rozbruslení v hale. Možná. Rozhodne se až během dne. „Když ho vynechám, ve vesnici si lehce vyšlapu nohy na kole.“
Svačina. Nutné doplnění energie před večerním startem. „Zase nějaké těstoviny.“
18.00 Odjezd do haly.
20.00 Začíná závod. Spolubydlící Zdráhalová nastoupí ve druhé rozjížďce proti Číňance Liu, potom bude k ruce Sáblíkové. Ta s úsměvem prozrazuje prostý plán: „Rychle to rozjet a vydržet až do konce.“
Jen pro tři ženy budou nachystány stupně vítězů.
„Pocity, které jsem na nich při olympiádách zažívala, byly pokaždé tak neuvěřitelné, že jsem si je pak většinou ani nepamatovala,“ vypráví zasněně Sáblíková. „Na té bedně si uvědomíte, jak těžká cesta k medaili vede a co všechno jste kvůli ní udělali. Olympiáda je svátkem, kde se rozdávají kovy výjimečným sportovcům. A já jsem nesmírně poctěna, že jich pár doma mám.“
