"Jestliže sportovec dosáhne výkonu, za který má slíbenou jednorázovou odměnu, na australské půdě, musí zaplatit daň přímo australským úřadům. Vůbec nezáleží na tom, kde ty peníze dostane a s jakým sportovním svazem či olympijským výborem má podepsanou smlouvu," potvrdil agentuře AP ředitel olympijského projektu australského berního úřadu v Canbeře Peter Rowe. Pokud by Australané trvali na dodržení zákona, zahraniční sportovci by poprvé v novodobé historii olympijských her platili daně z odměn mimo své trvalé bydliště.
Jedny z nejvyšších odměn za medaile mají ruští sportovci, kteří mají slíbeno za zlatou medaili 100 tisíc dolarů. Američtí olympijští vítězové dostanou 15 tisíc dolarů, stříbrní medailisté 10 tisíc a zisk bronzu si v zámoří cení na 7500 dolarů. "Vůbec si neumím představit, že by sportovci měli platit daně ze zisku v Sydney," podivil se mluvčí amerického olympijského výboru Mike Moran. Američanům slíbily peníze i některé svazy, například plavecký vítěz inkasuje navíc 50 tisíc dolarů.
Také pro představitele Českého olympijského výboru (ČOV) je toto opatření novinkou. Čeští olympionici mají za zlato milion, za stříbrnou medaili polovinu a zisk bronzu znamená 300 tisíc korun. "Je to pro nás velká novinka, nic takového jsme ani netušili. Je to ale od Australanů velká nehoráznost, to už přehnali," nebral si v rozhovoru pro ČTK servítky František Dvořák, místopředseda ČOV.
Šéf české olympijské mise celou záležitost předal ekonomovi Karlu Bauerovi. ČOV zaujme k situaci stanovisko a přijme případná opatření na zasedání příští týden v úterý. "Doufám, že se ostatní národní olympijské výbory k tomu také postaví odmítavě. Existuje však možnost, že budeme odměny deklarovat jako zisky za něco jiného," naznačil Dvořák možné řešení.
O daňovém zákonu se v Austrálii vedou diskuse po desetiletí, na začátku května byla navíc přijata novela. Podobná myšlenka zdaňování zisků za olympijské výkony zazněla již před čtyřmi lety v Atlantě, ale americká vláda návrh smetla ze stolu. Zisky se tak danily podle tehdejších zákonů v jednotlivých zemích.
Zástupci MOV připustili, že s organizátory her v Sydney na toto téma jednali, ale nedostali možnost systém ovlivnit. "Hovořili jsme o tom," přiznal mluvčí MOV Franklin Servan-Schreiber. "Jak ale chtějí přinutit sportovce, kteří dostanou peníze převážně až doma, platit daň zpětně?" položil otázku mluvčí.
Australské úřady předpokládají, že se sportovci budou dobrovolně ke svému zisku přiznávat a umožní tak snadné vyřešení záležitosti. Pokud by přesto zisk nepřiznali, spojí se podle Rowea australští zástupci s úřady příslušné země. "Nechceme nějak uměle zvyšovat zisk za každou cenu, jen se snažíme dodržet zákony a tyto záležitosti vyřídit rychle," pravil Rowe.
Připustil, že sportovci se tak při neplacení mohou dostat ve své zemi do problémů. Austrálie má s několika zeměmi smlouvu o dvojím zdanění. "Proto máme právo si vyměnit informace s daňovými úřady jiných států. Budeme je v případě potřeby kontaktovat a spolupracovat s nimi," vysvětlil Rowe. České ministerstvo financí však má od 27. listopadu 1995 s Austrálií smlouvu o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmu.
V olympijské vesnici pořadatelé zřídí zvláštní kanceláře, které se budou daňovou problematikou zabývat. Organizátoři chtějí, aby záležitosti za sportovce vyřizovali zástupci
národních olympijských výborů. Mluvčí organizačního výboru her Milton Cockburn v tom vidí výhodu: "Nechceme sportovcům otravovat život."
