Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Už se sakra raduj. O přemotivovaném Krčmářovi i odkládané euforii

CÍL. Michal Krčmář na sněhu po spurtu z posledních sil. | foto: Reuters

12 2018
Pchjongčchang (od našeho zpravodaje) - Minulou neděli, při druhém tréninku biatlonistů v Pchjongčchangu, se Michal Krčmář pral se střelbou a dohadoval s kouči. „Je celej vyplašenej, potřebuje srovnat,“ pronesl tehdy šéftrenér Ondřej Rybář.

Večer spolu seděli a debatovali.

Podobné seance si pak v průběhu týdne zopakovali ještě dvakrát.

Skvělý start

českých biatlonistů

Ne, sedmadvacetiletý Krčmář, o němž trenéři říkají, že je nesmírný poctivák, v Koreji nepotratil formu, ani střeleckou, ani tu běžeckou.

Jen byl přemotivovaný.

„Já jsem ambiciózní. A občas mě ty mé ambice svazují,“ doznal.

Rybář mu tehdy promlouval do duše: „Jsi pořád mladej, není to tvoje poslední olympiáda. Dostaneš ještě další šance, kdyby ti to tady nevyšlo. Tak si z toho nedělej hlavu.“

Léta se Krčmář učil i od svého spolubydlícího na pokoji Ondřeje Moravce. „A Ondra je profíkem na 120 procent. Dal Bimbovi (Krčmářová přezdívka) strašně moc,“ ocenil Rybář. Od Moravce tudíž mohl okoukával i to, jak se vyrovnávat s občasnými krizemi.

Český biatlonista Michal Krčmář na předolympijském tréninku v Jižní Koreji

NEŽ NASTAL DEN D: Na tréninku v Pchjongčchangu.

Ještě v pátek si na střelnici připadal tak sevřený. V sobotu potom přišel zlom. Při tréninku dlouze a nahlas seřval sám sebe. Vynadal si: „Nebuď blbej, dyť ty to umíš.“

Trenéři se usmívali. Věděli, že právě takový ventil potřebuje.

Téhož dne večer vyválčila Veronika Vítková první bronz výpravy. „To byl další motivační prvek,“ líčil Krčmář. „Závod se povedl nejen jí. Viděl jsem, že celý náš tým je dobře připravený. Od toho jsem se odpíchl.“

Rybář na něj v neděli před sprintem pohlédl a usoudil: „Vypadá o kus vyrovnaněji než minulé dny.“ Moravec si všímal: „Pekelně se soustředí.“ 

Český biatlonista Michal Krčmář v olympijském sprintu na 10 kilometrů v...

LEŽKA. Naštěstí i ten třetí terč spadl.

Třetí terč na ležce byl klíčový. Kalibr. Nechtěl se mu sklopit, ale nakonec to přece jen udělal. Položka za nula. Dnes mám štěstí, pomyslel si. Vybílil i stojku, při které vítr na střelnici naštěstí nevyváděl psí kusy.

A najednou ucítil, že se ocitl v transu, kdy nevnímá kolem sebe vůbec nic rušivého. Vnímal jen své tělo, lyže, trať.

Ze střelnice odjel druhý. „Jsi šest vteřin za prvním Peifferem, teď je to jen na tobě,“ volal na něj Rybář, vartující u tratě opodál. Vzápětí trenér spokojeně sledoval: V kopci za to vzal, má na to.

Nedokážu to vstřebat

Krčmář měl startovní číslo 36. Až za ním startovali Fourcade i další chrti. Pomyslel si: jedu o hodně kvalitní výsledek. Ale že by jel rovnou o medaili? Až tak vysoko nemyslel. Neznervózňoval se tím. I přesto, že po průjezdu mezičasem na osmém kilometru hlasatel na stadionu řval: „Krčmář se přiblížil na 2,5 vteřiny k Peifferovi a útočí na olympijské zlato!“

Fotogalerie

Na dalším mezičase bylo zase vše jinak. Za Němcem zaostával o sedm vteřin, navíc se před něj o desetinu prodral Rakušan Eberhard.

Úžasná detektivka.

Na posledním kilometru nechám všechno, slíbil sám sobě. Spurt měl vždycky báječný, to každý ví.

Opět se prodral před Eberharda, proťal cíl druhý, o 4,4 vteřiny za Peifferem. Pomyslel si: To je jen dočasně.

Jeho čas však odolal i útoku Itala Windische. Další potenciální soupeři kazili stojku. Martin Fourcade nikoliv, ale ten už měl z ležky příliš velké manko.

Přicházeli první gratulanti, Krčmář je však vytrvale odkazoval pryč. „Tak se už sakra raduj,“ nabádal ho šéf svazu Jiří Hamza.

Odpovídal: „Ne, ještě mi negratulujte.“

Ani se nedíval na průběžné pořadí do mobilu, když se převlékal. A startovní číslo, které předtím sundal, z pověrčivosti zaštrachal dolů do tašky. Kdyby šel na stupně vítězů, musel by si ho znovu obléknout. 

Český biatlonista Michal Krčmář v cíli olympijského sprintu na 10 kilometrů v...

KDY UVĚŘÍ? Já mám opravdu olympijskou medaili?

Stále však byl druhý. Stříbrný. Na olympiádě. Ve sprintu, který nikdy nepatřil mezi jeho nejlepší disciplíny.

Nikdo, opravdu nikdo už jeho pozicí neotřásl.

„Strašně se to ve mně přelévá, nedokážu to vstřebat, furt mi to nedochází,“ říkal Michal Krčmář a hlas se mu opakovaně lámal. „Já jsem velmi emotivní člověk, pozitivně i negativně,“ vysvětloval. Proč by tedy bránil slzám dojetí. Tekly mu z očí, když pomyslel na celý český tým.

Tohle není jen mé stříbro

Vždy byl srdcařem a týmovým hráčem, nikoliv sólistou. Ani nikdy nehledal výmluvy. Když to v prosinci nejen jemu nešlo, naplno prohlásil: „Naše výsledky jsou trpké.“

S odstupem času nicméně vyprávěl: „Uklidnilo mě, jakmile jsem v prosinci sám sebe přesvědčil, že trenéři to mají vymyšlené dobře, že nechtějí naši formu vystřelit příliš brzy, ale chystají ji tak, abychom lítali až při vrcholu sezony.“

Stalo se. Proto nyní svému týmu tolik děkoval.

STŘÍBRO. Český biatlonista Michal Krčmář (uprostřed) vybojoval ve sprintu na 10...

JE TO TAM! Za zlatým Němcem Arndem Peifferem kráčí Michal Krčmář na stupně vítězů při květinovém ceremoniálu.

„Tohle totiž není moje stříbro. To je náš výsledek. Patří spoustě lidí, součástkám týmu, které do sebe zapadly. Patří i Ondrovi Moravcovi, Michalu Šlesingrovi a Jardovi Soukupovi, kteří mě vytáhli nahoru a ukázali mi, že jde sáhnout až po medailích. Bez nich bych tady teď nestál.“

Zkraje týdne právě Ondřej Moravec připomínal, jak na olympiádách i ti papírově nejsilnější hráči sezony dokážou nečekaně selhat. Martin Fourcade tentokrát minul tři terče, Johannes Bö čtyři.

ON-LINE: Stíhací závod mužů

od 13:00

Otevřeli ostatním dveře.

Arnd Peiffer jimi prošel ke zlatu. „Přitom jsem před startem spadl u mazacích kabin, narazil si loket, ulomil kus zbraně a říkal jsem si: To zas bude den,“ líčil přešťastný Němec.

Michala Krčmáře dělilo v neděli od olympijského titulu pouhých 4,4 vteřiny. Tak ale nepřemýšlel. „Mám svoji první velkou medaili a je mi úplně jedno, jakou barvu má,“ ujišťoval.

Jeho mentor Moravec si naopak proležel veškeré své ambice už na ležce.

Žák pro tentokrát přerostl učitele.

Moravec se zasmál: „A tak to má být. Nebudu tu věčně. Je třeba takové lidi vychovat. Mám za Bimba velikou radost. A těší mě, že na té jeho medaili mám nějaký podíl i já.“

Autor:


Biatlon na ZOH 2018

Biatlonisté v Pchjongčchangu usilovali o 11 medailových sad. Muži i ženy měly stejný program: sprint, stíhací závod, individuální závod a masový závod, dále se jedou tři štafety: muži, ženy a smíšená.

Michal Krčmář, Veronika Vítková, Ondřej Moravec, Markéta Davidová, Laura Dahlmeierová, Martin Fourcade, Johannes Bö, Anastasia Kuzminová

Další z rubriky

Bronz ze Soči má i liberecká nemocnice. Uzdravil se tam rozbitý Soukup

Český biatlonista Jaroslav Soukup dostal při slavnostním ceremoniálu bronzovou...

Alespoň malý kousek z bronzové olympijské medaile biatlonisty Jaroslava Soukupa by měla dostat...

Björndalen je nejlepší. Už v pondělí mě překoná, říká rekordman Dählie

DVĚ LEGENDY. Norský lyžař Björn Dählie (vlevo) blahopřál svému krajanovi Olemu

Exkluzivně Soči (Od našeho zpravodaje) Než si vzal slovo, automaticky zazněl potlesk. Dvanáct olympijských medailí, to je fantastická...

Zrod českého biatlonového bronzu. Vypovídal i „car ruského dopingu“

Biatlonistka Gabriela Koukalová při závodu v areálu Krasnaja Poljana během...

VIDEO O emoce přímo v dějišti přišly. Přesto se štafeta českých biatlonistek s největší pravděpodobností...



Najdete na iDNES.cz