Ten seznam je jako Síň slávy vodního slalomu.
Češka Štěpánka Hilgertová.
Slovenští bratři Hochschornerové, Michal Martikán, Elena Kaliská.
Francouzka Emilie Ferová.
Každý z nich je vítězem olympiády, většina z nich dvakrát či třikrát.
Ovšem tím výčet nekončí. Přidejme Vavřince Hradilka, jeho francouzského soupeře Borise Neveua a německou kajakářku Jasmine Schornbergovou, tedy tři bývalé mistry světa. Nebo Hannese Aignera a Siderise Tatsiadise, německé medailisty z her v Londýně.
Ti všichni stále závodí. A závodí výborně. Například Hradilek či Aigner dosáhli na medaile i minulý víkend při mistrovství Evropy.
Přesto na hrách v Riu nebudou. Z jednoho důvodu. Doma ve svých zemích jsou „až“ druzí. Což je vážný problém.
„Ze sportovního hlediska je strašně smutné, že Boris Neveu v Riu nebude,“ říkal už v dubnu Hradilek. To ještě netušil, že jej potká stejný osud. V české kvalifikaci těsně podlehl Jiřímu Prskavcovi.
Ani Štěpánka Hilgertová se na OH v Riu nepodívá.
Kvalifikační systém není dle mnohých spravedlivý. Nezdá se být ani logický. Organizátoři her staví pro vodní slalom drahé kanály, ale zároveň MOV drsně omezí jejich počty a znemožní start i mnohým závodníkům ze světové Top 10.
„Za vším je politika,“ říká Alena Mašková, členka technické komise Mezinárodní kanoistické federace (ICF). „Každý olympijský cyklus žádáme o navýšení kvóty, ale marně.“ Spíš jsou na tom čím dál hůř.
Mezinárodní olympijský výbor nemíní pustit na hry více než 10 500 sportovců, proto jejich počty silně redukuje. V Riu bude ve vodním slalomu startovat jen 21 kajakářů i kajakářek, 16 singlkanoistů a 12 deblkánoí. Každou zemi smí na rozdíl od vrcholných podniků reprezentovat maximálně jedna loď na kategorii.
Navíc dle hesla „dáme šanci všem kontinentům“ přidělí MOV aspoň jedno místo i slabé Africe či Oceánii. V Riu poplují lodě z Nigérie, Senegalu či Cookových ostrovů.
Jiřího Prskavce podivné a přiškrcené olympijské kvóty štvou tím více, když se rozhlíží po dalších odvětvích. „Sporty, které na olympiádu neposílají ty nejlepší a neberou ji vážně, na ní nemají co dělat. Ať tam jsou jen ty, pro které je olympiáda vrchol,“ naráží hlavně na fotbal, ale i box, golf, tenis. Právě z posledních dvou sportů se hráči z her omlouvají. „Nebo pak někdo jede na olympiádu jen na dovolenou.“
Jiří Prskavec na mistrovství světa ve vodním slalomu v Londýně. Svůj boj o Rio vyhrál.
Ale hry jsou především byznys. Šance na změnu je minimální. Aby nejsilnější země mohly ve vodním slalomu nasadit v každé kategorii dvě lodě, je nereálné. Neprošel ani návrh na automatický start aktuálních mistrů světa mimo národní kvótu. Tak by do Ria prošli Prskavec a Kudějová a uvolnili tím česká místa Hradilkovi a Hilgertové.
„MOV žádá co největší zastoupení zemí, i když z hlediska kvality závodu je to nesmyslné,“ říká Mašková.
Navíc souběžná snaha MOV o genderovou rovnost patrně způsobí, že v olympijském Tokiu 2020 bude kategorie deblkanoistů nahrazena singlkanoistkami.
Slovenští deblkanoisté Pavol a Peter Hochschornerovi.
„Kategorii, která je tradiční a divácky zajímavá, nahradí jinou, na kterou se podle mne nedá dívat. Když jsme to poprvé slyšeli, ani jsme tomu nechtěli věřit,“ podotkl Pavol Hochschorner, trojnásobný vítěz her v deblkánoi.
Vodní slalom doplácí též na skutečnost, že jej MOV bere společně s rychlostní kanoistikou jako jeden sport. „Pak nám říkají, že má kanoistika šestý největší počet medailí na hrách a že by jich měla mít méně. I v tomto směru údajně MOV chystá reorganizaci,“ tvrdí Mašková. Přitom rychlostní kanoistika má disciplín dvanáct a slalomáři jen čtyři.
Pro případ „ohrožení“ ICF chystá nově testovanou disciplínu slalomkros, vodní obdobu skikrosu či závodů BMX. „Nám přijde dost šílená, ale v MOV na tyhle cool disciplíny slyší,“ poukazuje česká členka technické komise.
O změnách ovlivňujících kariéru mnoha sportovců často v MOV rozhodují lidé, kteří danému sportu nerozumějí. Vodní slalomář Tony Estanguet, nový člen MOV za komisi sportovců, to řeší po svém. Kolegům funkcionářům rozdává letáčky s osvětou o vodním slalomu.
