Ne, takhle na sebe rozhodně nechtěl upozornit. Sám si nevzpomínal, že by v rámci moderního pětiboje nedokončil parkúr, tu nejnevyzpytatelnější disciplínu ze všech. Až v Riu to přišlo. „Jediný závod, který někdo vidí – a hned sebou dvakrát švihnu. V životě se mi to nestalo,“ popisoval po sobotním závodě.
Když jej zlobivá klisna poslala na zem poprvé, byl to špatný signál. Jenže tím Kufovo nepovedené odpoledne neskončilo. Naopak, přišel i pád číslo dvě. „Do prvního pádu to bylo hezký. Pak už to bylo trošku rodeo, o přežití,“ popisoval.
Právě třetí z disciplín je u moderních pětibojařů tradičně loterií. Však by David Svoboda mohl vyprávět, jak v Pekingu v roce 2008 kvůli vrtochům svého koně přišel o olympijské zlato... Kuf nyní z podobných důvodů spadl na úplně poslední místo.
„Byly to asi hlavně moje chyby,“ líčil 25letý Čech. „Do té doby byl parkúr moc hezký, plynulý, všechno v pohodě. Možná jsem se tím nechal uchlácholit. Jednou jsem ho podcenil – a hned mě vypekl. A podruhé taky.“
Když ho po druhém pádu zabíraly kamery, jen se smál. „Kdybych spadl jednou, tak bych byl hodně zklamaný. Ale podruhé už mi to přišlo až komické. Vyklouzl jsme ze sedla jak po másle, to bylo strašný,“ říkal. „Déšť tomu pomohl. Stane se, že kůň zastaví, ale většinou to vysedíme. Jak to bylo mokrý, tak jsem vyjel.“
Koně prý nedostal vyloženě špatného, spíš atypického. Měl problémy najít správný rytmus. A zrodil se nejkurióznější moment pětibojařského klání. „Je hrozně vtipné běhat tady po parkúru a honit koně. Ještě když to natáčí televize a já tady běhám v saku,“ řekl Kuf. Bylo zřejmé, že zůstane na samém chvostu: „Ale zraněný nejsem, tak jsem závod chtěl dokončit. Je to olympiáda a ta se dokončuje, ať se děje, co se děje.“
Pro debutanta na hrách šlo rozhodně o cennou zkušenost. Už dobře ví, že jakékoli povolení v parkúru, byť na kratičký časový úsek, může rozmetat naděje jako nic. „Taky nám posledních pár jezdeckých hodin vtloukali do hlavy, že musíme jet až do konce,“ řekl.
A tak aspoň doufá, že se i on po Svobodově vzoru od patálií s koněm odrazí na příštích hrách vysoko. „Teď musím být jako on,“ usmál se. „Půjdu zkrátka v jeho stopách a budu doufat, že to tak dopadne.“ Jen připomeňme, že Svoboda čtyři roky od své lekce bral zlato...
