"Pozitivně se projevilo to, že jsem tady byl v předstihu a mohl trénovat," pochvaloval si čtyřiadvacetiletý rodák z Prahy, k jehož největším úspěchům patří druhého místo z juniorského MS v roce 2000.
Jste se svým olympijským debutem spokojen?
Samozřejmě jsem, ale na druhou stranu to mohlo být i lepší. Tenhle závod mohl podle mého vyhrát kdokoli z první dvacítky.
Už v kvalifikaci jste dal o sobě vědět, ve druhé jízdě jste dlouho útočil na nejlepší čas...
Jenže jsem spadl a ani nevím proč. Škoda, kdybych býval kvalifikaci vyhrál, mohl jsem si volit pozici na startu, což je docela důležité. Jenže na kdyby se ve sportu nehraje.
Kde se lámalo čtvrtfinále?
Na startu. Na jediném, který mi dnes nevyšel. Jeli jsme pak všichni stejně, já byl úplně vpravo a zařadil se jakoby za ně. Je to boj který vyjde nebo ne. A mě dnes nevyšel.
V jízdě o umístění jste přišel o vedení, ale dokázal jste se před Američana Hollanda zase protlačit...
Zkusil jsem to podjet vrškem a povedlo se. Těší mě to už proto, že Holland vyhrál asi tři závody Světového poháru. Ukazuje se, že se dá předjet a porazit každý.
Jak vám vyhovovala zdejší trať?
Jsem s ní superspokojen. Sice tu nebyly velké skoky, které mám rád, ale klopené zatáčky byly udělaný parádně. Celý areál je výborný, Martin Černík by U-rampou taky nadšenej.
Jak si užíváte atmosféru her?
Olympiáda je fajn, líbí se mi tu. I když, pár věcí mě mrzí.
Které?
Bydlení. To mě hodně štve. My čeští snowboardisté jsme totiž úplně jediní sportovci, kteří nebydlí v olympijské vesnici. A nikdo nám pořádně nevysvětlil proč. Dali nás na nějakou ubytovnu, kde spíme na zemi, protože na těch měkkých postelích se prostě nedá. Kdybychom bydleli všichni pohromadě, byla by větší sranda. Takhle je to divně roztrhaný.
Hodně chválíte práci trenéra Marka Jelínka, čím vám hlavně pomáhá?
Spolupráce s ním je skvělá, je znát, že nejsem sám. On dělal gymnastiku, takže přemýšlí trochu jinak než já vždycky přemýšlel. Dokáže poradit kde zrychlit nebo třeba kde zvednout ruce. To mi hrozně pomáhá.
