Je po dešti, který vyčistil vzduch a po týdnu konečně odhalil slunce.
Na obzoru jsem dokonce zahlédla kopce. Ale i blíž, tady ve vesnici, vypadá všechno dokonale. Jen kameny z chodníčku v trávníku, který rozmočil liják, mi na bahně podkluzují pod nohama. "Máme to tady spíš za odměnu," říká diskařka Věra Cechlová.
Na balkoně se vystavuje slunci, ale jinak nosí na hlavě kšiltovku. Škoda, že mně čepice moc nesluší.
Taky si totiž v olympijských budovách a autobusech mnohdy připadám jako v obřích "mrazácích". Nařízení o zapnuté klimatizaci platí, ať je venku vedro, nebo vytrvale prší. "Ale to je jediná chybička," namítá Cechlová a chválí vesnici. Tohle by se mi líbilo taky: "Začne pršet, vycházím z jídelny a Číňanka mi automaticky navlékne pláštěnku," popisuje Cechlová. Já minule zmokla a pak mrzla v basketbalové chladničce...
.
|
Olympijská vesnice, to je zkrátka vysněný svět. I když: jak pro koho. "Potkala jsem tu jednou Liou Sianga. Bylo mi ho tak líto. Vyšel a všechny Číňanky se k němu rozbíhaly," líčí další atletka Denisa Ščerbová setkání s překážkářem. "Říkala jsem si, že ho otravovat nebudu."
Nemá odvahu plavkyně Jany Pechanové, která ulovila snímky s tenistou Rogerem Federerem a basketbalisty Kobe Bryantem a Dirkem Nowitzkim. "To jsou tři perly," říká. "Ostych nemám. Prostě jdu."
Když si to štráduju bezchybným světem, taky se snažím zahlédnout nějakou hodně velkou hvězdu. Marně. Federer už tu nebydlí, američtí basketbalisté se zastavili jen na návštěvu. Ostatní sportovci se většinou míjejí bez zájmu a pozdravů, spousta z těch, co potkám, má v uších sluchátka s hudbou.
Snad jsou ponořeni do svých sportovních snů. Ve vysněném světě.
