Stala se čtyřnásobnou mistryní světa, jedenáctinásobnou mistryní Evropy a v roce 1968 byla i nejlepší sportovkyní světa. Přitom málem po svém prvním mezinárodním závodě v Českých Budějovicích chtěla se sportovní gymnastikou nadobro skončit.
V sobotu odpoledne sem přijede na vernisáž výstavy slavných fotografií z olympijských her Žijeme Londýnem. Slavnostní program začne v 16 hodin.
"Jsem v důležitém pracovním procesu. Vy, páni redaktoři, zavoláte za pět minut dvanáct. Tak jen rychle řekněte, co máte na srdíčku, a zase rychle odletím," říkala ve spěchu. Bylo z toho nakonec 13 minut příjemného povídání.
"Na Budějovice mám pořád své vazby," pravila.
V šestnácti letech zde měla svůj první mezinárodní závod. Československo se utkalo s Belgií. "Úplně jsem to pokazila. Spadla jsem čtyřikrát z kladiny," svěřila se. "Jedno bylo s druhým. Stejně ale jedu do Budějovic ráda."
Byla ohromně natřesená, jak popsala. "Moc jsem se těšila, že uvidím zase nějaké jiné závodnice než ty naše." Jenže pak přišla soutěž a ukázalo se, že je to jinak. "Byla jsem taková zbrklá. To mládí," řekla. "Pokazila jsem tam kladinu tak, že jsem z možných deseti bodů dostala dva a půl."
To bylo opravdu málo. A nedodalo jí to žádnou sebedůvěru. Jak k tomu došlo? "Vyskočila jsem na kladinu a hned jsem z ní z druhé strany spadla. Když jsem se na ni rychle drápala, abych to vylepšila, tak jsem zase spadla na druhou stranu. Byl to jeden velkej pád a jeden velkej průšvih. Chtěla jsem skončit."
V reprezentaci byla i zkušenější Eva Bosáková, další přední československá sportovní gymnastka v historii a olympijská vítězka na kladině v roce 1960 v Římě. "Ta mě povzbudila, protože jsem gymnastiky chtěla nechat." Jak ji Eva Bosáková uklidnila? "Říkala, že také začínala z neúspěchů."
Zkušenější kolegyni z reprezentace uvěřila. "Jen z toho důvodu, že jsem ji respektovala a měla jsem ji ráda." A bylo to moc dobře. Věra Čáslavská se rychle protlačila do světové špičky a byla nejlepší. V Českých Budějovicích měla sestru. Primabalerínu Jihočeského divadla. "Tančila Odettu-Odilii nebo Giselle," připomněla dvojroli z Labutího jezera či klasický romantický balet s venkovskou dívkou. "Když byla starší, dělala v divadle choreografku," dodala.
Paní Čáslavská už sestru kvůli vážné nemoci ztratila. Měly k sobě blízko i kvůli pohybu. "Říkala, že jsem měla dispozice od Boha, byla jsem elastická. Ona to musela vydřít." V Českých Budějovicích se jí líbí náměstí a i lidi považuje za báječné.
S dcerou Radkou zajela za Evou Vlkovou Jirkalovou, která je od narození na vozíku a byla v Jedličkově ústavu v Praze.
"Evička je příklad pro lidi, kteří neztrácejí na duchu. Porodila krásného kluka a je jednou z nejlepších maminek, které jsem kdy v životě poznala." I v sobotu se spolu potkají.
