Newyorský Žid, drobný právník s pečlivě uhlazenými vlasy a krátkým krkem byl klíčovou postavou při přípravách historické akce. V prosinci 1992 ho jmenovali novým šéfem NHL a od té doby pilně pracoval na zviditelnění a komercionalizaci ligy, jež se v zámoří krčila ve stínu basketbalu, amerického fotbalu či baseballu.
Olympiáda se stala součástí jeho plánu. Vždyť byl jedním z bossů basketbalové NBA, jež v létě 1992 vyslala své hvězdy na hry do Barcelony. "Hokeji se v Naganu dostane největší pozornosti v dějinách," prohlásil před turnajem.
20 olympiád,
|
Jenže narazil: "Ani jsem nedokončil větu a Samaranch říká: Ne! Nehodlal připravit zimní olympiádu o zlatý hřeb, o hokejový turnaj."
Jinak se ovšem jednání vyvíjela nadějně. NHL si chtěla udělat reklamu a prorazit do světa. Vždyť čím dál víc jejích superhvězd přicházelo z Evropy. A Samaranch věděl, že olympiádu s Jágrem, Hullem, Gretzkým a Burem výhodněji "prodá" sponzorům a televizním společnostem.
Zapomenuty byly coubertinovské ideály o olympijském amatérismu. I hokejová federace IIHF vedená bývalým švýcarským zubařem a rozhodčím René Faselem, cítila zisk. V hráčských odborech NHLPA za účast na hrách úspěšně lobbovali bývalí olympijští medailisté Fetisov, Larionov, Lindros a Kariya.
A tak se rodil kompromis. Evropská pravidla, širší kluziště, ale co nejkratší turnaj, aby přestávka v NHL netrvala dlouho... Systém stranil 6 velmocím a v Japonsku na něj pak doplatili Slováci, kteří museli do kvalifikace, v ní nemohli postavit všechny hvězdy a vypadli.
Nespokojených s návrhem bylo v Evropě i v zámoří víc. Občas se i Bettman se Samaranchem a Faselem neshodli, ale všechny potíže dokázali nějak vyřešit.
NHL poprvé v dějinách na 17 dní dobrovolně zastavila svou základní část a v únoru se v Naganu konal "Turnaj století". Hlavní zásluhu na tom měl Bettman.
Plány mu nevyšly úplně dokonale. Býval by uvítal spíš finále Kanada – USA, jež by v Severní Americe připoutalo kýženou pozornost. Triumf Haška a spol. ve svém ideálním scénáři neměl. Ale za to se na něj v Česku nikdo nezlobí...
Takže: Díky za památné Nagano, Gary!