"Byla celkem výhoda, že jsem náhradník. Nebyl na mě tlak, jaký si vybrali kluci. Závodilo se mi dobře a jsem rád, že to takhle nakonec vyšlo."
Do pozice nejlepšího českého pětibojaře v Pekingu ho vynesly trable reprezentačních parťáků.
Trápení první - vleklé zdravotní potíže Libora Capaliniho. Bronzového medailistu vyřadily vleklé zdravotní potíže, už téměř tři roky ho zlobí achilovka.
"Nepřál jsem Liborovi, aby se mu to zhoršilo, na druhou stranu jsem na olympiádu chtěl," říká osmadvacetiletý Michalík. "Zavinil jsem si to sám, když jsem se nedokázal kvalifikovat, přitom on byl nemocný. Nakonec jsme rád, že jsem letěl. Ale bylo divné vidět, jak on chce a nemůže."
Náhradník šel do akce.
Trápení druhé - zkažený parkúr talentovaného Davida Svobody. Až do čtvrté disciplíny byl ve stínu mladšího reprezentačního kolegy. Zatímco Michalík se po třetím místě ze střelby propadl, Svoboda se po šermu a plavání držel na druhé pozici a útočil na medaili.
Parkúr jejich pozice převrátil naruby. Zatímco Svoboda a další se s koněm trápili, Michalík zvládl jízdu ze všech nejlépe. Vylétl na páté místo a oživil naději na cenný kov, zato Svoboda klesl až ke konci startovního pole.
"Viděl jsem, že přede mnou i po mně hodně závodníků kazilo. Ale už jsme jezdili i na horších koních a v horších podmínkách. Mně se víc to hodnotí špatně, když jsem zajel dobře," poznamenává Michalík.
Medaile? Na tu v závěrečném běhu nemyslel.
"Spíš jsme se hlídal, aby mě nedocvakli běžci za mnou a já bych už najednou nemohl."