Mohl být mnohem slavnější. V Sydney chybělo pět milimetrů, a Václave Bečváře by znala sportovní veřejnost jako olympijského medailistu. Ve finálovém rozstřelu byl dvě rány před koncem ještě druhý, ale pak si špatně nastavil mířidla a propadl se na páté místo.
"V Atlantě jsem skončil ve standartce jedenáctý, tentokrát už o šest příček výše a kdyby tahle posloupnost měla pokračovat, asi bych pro to zlato vydržel až do Atén 2004...," bral svoji prohru v australské metropoli s nadhledem.
Čtyři roky rychle utekly a zmíněný aténský závod má Bečvář skutečně na dosah. "Dokud nebudu sedět v ledadle, tak si nebudu ničím jistý," říká v narážce na nominační složitosti.
Místo na olympiádě vybojoval pro Českou republiku přesně před rokem vítězstvím na Světovém poháru v korejském Changwonu, ale na jmenovitou nominaci čekal až do uplynulého víkendu.
"Začátkem roku jsem měl problémy s výstrojí a se střelivem, protože jsme vinou povodní stále ještě měli omezené zásoby," popisuje strastiplnou cestu k olympijské jistotě. "Při prvních dvou závodech Světového poháru jsem tak nebyl v optimální formě, a státní trenér mi uložil, že pro jistou nominaci musím ještě potvrdit výkonnost."
Václav Bečvář by mohl být otcem většiny ostatních olympioniků. Sám také má už dvacetiletou dceru. Pod pět kruhů se však poprvé dostal až v roce 1996. V Atlantě skončil sedmý ve střelbě z malorážky na 3x40 ran a jedenáctý v malorážce vleže. O čtyři roky později vedle už zmíněného pátého místa byl ještě patnáctý na 3x40.
Ze soutěží družstev má osm medailí z evropských či světových šampionátů, individálně se na těchto soutěžích dosud na stupně vítězů neprosadil. Vyhrál však několik závodů Světového poháru.
