Nemám strach z nikoho, říká Šebrle

„Sním zlatý sen. Já vím, ještě jsem ho nedosnil. Ale snad se už neprobudím,“ povídá Roman Šebrle. Den D se blíží. Ještě předtím ho čekají tři závody: Grand Prix v Linci, pražská extraliga, mítink v Pardubicích. Na každém si zkusí dvě tři disciplíny. Potom se ukryje do Nymburka, na poslední soustředění. A 23. srpna nastoupí k závodu, který má být největším v jeho životě. K olympijskému desetiboji. „Jedu do Atén na dovolenou. Doufám, že bude zlatá,“ vtipkuje.

V české výpravě není většího kandidáta zlaté medaile. Šebrle to ví, věří si. Je jako reklama na sebevědomí.

Trénink? „Byl stoprocentní.“ Zdraví? „Je stoprocentní. Achilovky mě už nebolí.“ Jeho manažera Karla Tejkala zavalily žádosti o rozhovory. „Jen za poslední dva týdny jich bylo třicet.

Většinu z nich odmítáme. Roman potřebuje klid.“ Vícebojař se usmívá: „Teď je prioritou olympiáda. A pak bude prioritou golf.“ Přesto vyhověl žádosti Eurosportu.

Sportovní televizní kanál natočil a odvysílal profil české atletické hvězdy. „Ale radši jsem se nedíval. Vždycky, když slyším svoji angličtinu, vypínám televizi,“ sebekriticky hodnotí své jazykové schopnosti.

Je světovým rekordmanem.
Je halovým mistrem světa.
Je evropským šampionem.
Zbývá dobýt nejcennější trůn.
Už mohl být i olympijským vítězem.

V Sydney 2000 však prohrál s Erki Noolem. Jen proto, že rozhodčí odpustili Estonci přešlap v disku.

Roman Šebrle

 ■ Profese: vícebojař Dukly Praha
 ■ Narozen: 26. listopadu 1974 v Lanškrounu
 ■ Kariéra a úspěchy: Světový rekordman v desetiboji (9026 bodů v Götzisu v roce 2001), evropský rekordman v sedmiboji (6438 bodů letos v Budapešti). Na olympiádě v Sydney získal stříbro. V desetiboji je stříbrný z mistrovství světa 2003, mistr Evropy 2002. V sedmiboji halový mistr světa z let 2001 a 2004, bronzový 1999 a 2003, halový mistr Evropy 2002 a stříbrný 2000. Trénuje ho Dalibor Kupka.
 ■ Soukromí: manželka Eva je také atletkou, třikrát vyhrála mistrovství republiky v běhu na 800 metrů. Synovi Štěpánovi budou dva roky. Bydlí v Praze. Do domu si Šebrle pořídil i kulečník. Manželka mu říká Kutil Tim.
Vystudoval počítačové programování, ale dnes hraje hlavně hry. Má rád golf a fotbal, u kterého chce zůstat i po kariéře vícebojaře. Z jídla si nejradši dopřeje svíčkovou nebo rajskou.

Vzpomínáte často na Sydney? Nosíte v sobě pocit křivdy?
Nijak zvlášť. I když až teď si uvědomuju, jak obrovský rozdíl je na olympiádě mezi prvním a druhým místem. A ten přešlap tam byl! Škoda...

Připadáte si jako morální vítěz?
Morální, nemorální, vítězem v Sydney je Nool, a tím to končí.

Kolikrát jste si pouštěl záznam jeho sporného pokusu?
Mockrát ne. Ale viděl jsem ho natolik dobře, abych byl o jeho přešlapu skálopevně přesvědčený. I když ho on sám možná ani necítil.

Nevyčítáte mu tedy, že podváděl?
Vůbec ne. Postupoval podle svého vědomí a svědomí. Nikdy jsme se o tom spolu ani nebavili. Erki je zvláštní chlapík, většinou uzavřený do sebe.

Letos neúspěšně kandidoval na europoslance. Lákala by vás taková práce?
(směje se) Nevím. Ačkoliv pozoruju, že je to docela dobrý džob. Lepší než desetiboj.

Pojďme k Aténám. Národ od vás očekává zlato, vy od sebe očekáváte zlato. Jak se s tím srovnáte?
Snadno. Pětadvacátého, den po závodě, budu v pohodě.

Máte recept, jak se vypořádat s tlakem?
Musíte si říkat: je to jen sport, a když se něco nepovede, nedá se nic dělat. Hlavně se vám nesmí rozklepat kolena.

Kdy se vám naposledy rozklepala?
Nepamatuji se. Asi nikdy. Nervózní jsem vždycky, ale nervozita k závodům patří.

V rozhovorech jste celý rok říkal: Olympiáda je ještě daleko. Stále si to myslíte?
Jo. Pořád je daleko.

Co už máte sbalené?
Nic. Nějak to nakonec naházím do tašek. Dám si pozor, abych doma nenechal tretry, dres a formu.

A počítač, ne? Bez něj přece nedáte ani ránu.
Jasně. Musím zjistit, co vyšlo za nové hry, adventury, abych se v olympijské vesnici zabavil. Taky jsem zatím nedohrál Pána prstenů. Glum ještě do sopky neletěl.

Už jste někdy nad počítačem usnul?
Ne. Spíš naopak: přetáhnul jsem to s ním do pozdních nočních hodin.

Trenér v sázkách o vodu prohrává 
   Trenér Dalibor Kupka se ve čtvrtek v lese skláněl nad keříky borůvek. Jindy trénuje světového rekordmana.
   „Když mě Roman v roce 2001 oslovil, byla to pro mě pocta,“ říká. Jaký je jeho svěřenec? „Má stoprocentní přístup, jaký by měl mít každý vrcholový sportovec. Je tvrdohlavý, má své zásady v tréninku, které nechce měnit,“ říká Kupka. „I když má všeho plné zuby, chce za každou cenu dokončit to, co má v plánu.“
   Kouč Šebrlemu povolí lyžování nebo fotbálek, přestože míč na tréninku nevidí rád. Bojí se zranění.
   Ustupuje častěji? „Je to napůl. Roman má své zkušenosti, já taky. Nejsložitější domluva s ním byla v lednu na Kanárech. Zdálo se mu, že nemá formu. To se pak rozčiluje. A vidíte, pak šel málem na halovém šampionátu na světový rekord.“
   Šebrle má rád počítačové hry, ale svého trenéra na ně nenaláká. Ten radši holduje mariáši. „Roman je hravý a soutěživý. To mu pomáhá.“ Proslulé jsou jejich sázky. O lahve vody. „Jsme sportovci, o pivo by to bylo hloupé. Teď o dva kartony vedu.
   Ale celkově hodně prohrávám,“ povídá Kupka. Hecují se o výkony jen na tréninku. „Z pověrčivosti. Když se vsadíme, tak závod nevyjde.“

V olympijské vesnici na vás čeká privilegium, dostanete pokoj sám pro sebe. Požádal jste o něj?
Ptali se mě, nevzpíral jsem se. Přece jen už patřím mezi starší pány amám rád, když si sám zhasnu světlo, jakmile chci jít spát.

Odlétáte do Řecka až 21. srpna. Není to pozdě?
Je to akorát. Vždycky jsem jezdil na velké akce brzy a potom byl vyzávoděný a nervózní. Dokonce i v Sydney. Takže teď pojedu jako na obyčejný mítink: teprve dva dny před závodem.

Kvůli vedrům bude režim olympijského desetiboje nezvyklý, s dlouhými odpoledními přestávkami.
Ten „časák“ je vážně šílený! Ráno v devět začínáme, až večer po desáté končíme. Potom maséři, fyzio, cesta do vesnice. Do pelechu vlezu po půlnoci, a v půl šesté abych už zase vstával.

Můžete se dospat po obědě.
Určitě někde vytuhnu, s tím počítám.

Simulujete v tréninku časy, kdy se bude závodit?
Ne. Jednou jsem je simuloval s Tomášem Dvořákem a po týdnu byl tak vysimulovaný, že jsem už ani nemusel závodit. Ty dva dny nějak překonám.

S Tomášem Dvořákem jste letos natáčel i televizní reklamu. Jaké to bylo?
Zabitý den kvůli pěti vteřinám. (směje se) Ale ctím některé povinnosti ke sponzorům. Nakonec jsme si užili i legraci, jak jsme se honili po lese a cachtali ve vodě.

Dvořák se před hrami v Sydney ocitl ve stejné pozici jako letos vy. Byl největším favoritem olympijského desetiboje, jenže neuspěl. Co jste si vzal z jeho příběhu?
Ponaučení.

Jaké?
To si nechám pro sebe. Nechci Tomáše kritizovat, je velkým závodníkem a sám ví, kde udělal chyby. Také já jich během kariéry vyrobil spoustu. Čím výš ve sportu chcete, tím je to rizikovější. I na tréninku balancujete mezi zraněním a velkým výkonem. Tahá vás stehno a vy stejně jdete naplno. Někdo jiný by třeba netrénoval.

Clay, Pappas a Karpov. Říkáme dobře vaše tři největší soupeře?
Kazach Karpov je ještě moc malej, trochu se přeceňuje. Z Američanů bude víc kousat Clay. Z Pappase takový strach nemám. Vlastně - já nemám z nikoho strach.

Clay pluje na vlně velkého sebevědomí. Dokonce se říká, že je velkohubý jako kdysi Cassius Clay.
Věřím, že lítat jako motýl a bodat jako vosa budu nakonec já. Ne, Clay není velkohubý. Proč by si nevěřil? Porazil na americké kvalifikaci Pappase a dal 8660 bodů. Každý z nás si musí věřit. Jinak bych žádné pořádné soupeře neměl.

Na co se kromě atletiky na olympiádě těšíte. Na řecké jídlo?
Radši na čínu. A pak na to, jak se po závodě naperu. Oč tučnější jídlo, tím líp. I hot dogy určitě budou. Až si stoupnu s párečkem v ruce, to bude nádhera.

Kdy jste naposledy jedl nezdravě?
Včera. Svíčkovou s knedlíky, ale jen se čtyřma. Předtím jsem žil celý měsíc na rýži a bramborách.

Zajdete po závodě na Akropoli? Přitahují vás antické památky?
Už jsem je tam všechny viděl. Láká mě památka zvaná Egejské moře při 40 stupních. Manželka bude s tátou na ostrově u Atén, zajedu za nimi a vyvalím se u vody.

Manželka chtěla jet do Atén? Nebo jste ji přemluvil?
Od začátku jsme oba věděli, že pojede. Jen ještě nemá vstupenky. Doufám, že jí je Česká sportovní zařídí.

Přiznejte se, považujete Atény za svůj životní závod?
Už v Sydney jsem říkal, že vyhraju. I když tehdy to byla spíš taková legrace. Kdo ví, třeba bude mým životním závodem až Peking 2008. Ale teď jsou životní Atény. Jinak to ani být nemůže.

Disciplíny očima světového rekordmana
100 METRŮ. „Vidím v duchu Claye. A je přede mnou. Stovku on šeredně umí.“ Amerického vícebojaře považuje Šebrle za svého největšího soupeře.

DÁLKA. „Chtěl bych 810 a víc. Nedávno se mi zdálo, jak jsem přelétl celé doskočiště.“ Před čtyřmi lety v Sydney skočil na hrách 762 centimetrů.

KOULE. „Letos bývala dobrá. I když poslední dobou jsem spíš rychlejší než silnější.“ Na jaře v Götzisu vrhl 16,22 metru a vylepšil si osobní rekord o 72 centimetrů.

VÝŠKA. „Mám o dvě kila míň než před Götzisem, výška mi jde líp. Ale to nemusí nic znamenat.“ Na halovém šampionátu v Budapešti skočil 211 centimetrů, v Götzisu o dva méně.

400 METRŮ. „Věřím si. V Aténách jsem si před sedmi lety udělal právě na čtvrtce osobák.“ Totéž by chtěl Šebrle zopakovat i letos na olympiádě.

110 M PŘEKÁŽEK. „Pořád mi překážky moc nejdou. Uvidíme, co s nima provedu.“ První disciplína druhého dne. Před ní bude spát možná jen pět hodin.

DISK. „Včera jsem si hodil v tréninku osobák 49,70. To beru!“ Odpuštěný přešlap Estonce Noola na hrách v Sydney zřejmě připravil Šebrleho o olympijské zlato.

TYČ. „Jediná velká neznámá. Je nejistá. Jsem schopný skočit vysoko i hodně nízko.“ V lednu na soustředění spadl vícebojař mimo doskočiště. „Ale tím to není.“

OŠTĚP. „Poslední dobou parádní disciplína. Jen mě při něm trochu pobolívá ruka.“ Právě v něm dokáže soupeřům odskočit nejvíce. Radí mu i Jan Železný.

1500 METRŮ. „Patnáctistovka? Doufejme, že bude zlatá!“ Závěrečná disciplína, která ještě může rozhodnout o výsledku. „Běžet ji v klidu, to je sen.“

Roman Šebrle v diskařském kruhu.