Zvláštní motivace
Soutěžní styk našich národních týmů má dlouhou tradici. České mužstvo bylo pro německé vždy zvláštní motivací. A to nejen při Světovám poháru v roce 1996, o kterém se teď hodně hovoří, ale už dříve, na všech vrcholných akcích. Několikrát dokázali udělat dobrý výsledek. Ten jim pak dává velké sebevědomí a naději do dalších soubojů.
Někdy jsme je porazili hladce, jindy jsme se trápili. Myslím, že se nebude opakovat
Světový pohár, ale vše se ukáže v zápase. Otevřená krátkodobá soutěž jako jsou olympijské hry nebo mistrovství světa je daleko náročnější. Rozhoduje několik málo zápasů.
Na olympiádě je limitovaný počet hokejistů. Je tedy jedno, jak velkou má kdo hráčskou základnu, ale jaký vytvoří tým. Neříkal bych, že se Němci zvedli za několik posledních let. Ve srovnání s námi, Švédy, Finy, Rusy nebo Kanaďany nemají výsledky z mládežnických soutěží, mezi dospělými však už mají přece jen více na výběr. Diference mezi mužstvy není až tak veliká a v některých utkáních se srovná.
V Salt Lake City je deset hráčů, které jsem jako trenér německé reprezentace měl v týmu. Marc Seliger v brance, útočníci Rumrich, Abstreiter, Benda a další. Jsou to hráči s dobrým přístupem ke hře. Mají okamžité nasazení a musí být neustále ve hře. V tom jsou jiní než například Kanaďané, kteří bojují až do konce i za nepříznivého vývoje.
Gólman Seliger tehdy zrovna začínal. Je velice šikovný. V kvalifikaci dostal jen tři góly ve třech zápasech, to hodně ukazuje. A při turnajích rozhodují o úspěchu týmu především brankáři.
Systém turnaje není fér
V Německém kádru jsou hlavně hráči z domácí ligy. Naopak někteří slovenští hokejisté přiletěli jen na jeden zápas. Jsou to výborní hráči, ale nesemkli se. Mužstvo musí mít charakter a oni hráli jako jednotlivci. Pro Slovensko s tolika dobrými hokejisty v NHL to je krutý systém.
Turnaj je rozdělen na dvě části - oficiální a předehru. Tím ztrácí punc fair-play. Z kvalifikace se do hlavních skupin dostaly jen dva týmy, dalších šest je nasazených. Tím není zaručena rovnoprávnost pro všechny účastníky. Mezinárodní hokejová asociace by neměla něco takového připustit.
Zvláště na olympiádě, což je soutěž číslo jedna a pro sportovce vrchol kariéry. Současná komercionalizace sportu je v pořádku, bez toho to dnes už nejde, ale spravedlnost po sportovní stránce by se neměla porušovat.
