"Kdyby mi tak bylo v pátek, nezávodila bych." dodala.
A protože sezona pro ní ještě neskončila, zahájila intenzivní léčbu. "Dostala jsem na tři dny antibiotika," dodala.
"Jedna, dva, tři, čtyři, pět, porazíme celý svět. Ólé, óle, ólé, ólé, vyhráli jsme, vyhráli jsme," nesl se pizzerií v Pragelatu pokřik českých servismanů.
"Tohle se křičelo už v naší buňce, těsně po závodech," prozradila zlatá běžkyně, která členům svého realizačního týmu poděkovala za skvělou práci a připila si s nimi, byť jen symbolicky.
"Já si dala dobré šampaňské včera. Dnes to prožívám kvůli té nemoci bez alkoholu," usmívala se.
"Tuhle oslavu beru jako poděkování lidem, kteří mi moc pomohli a mají na té medaili velkou zásluhu. Doma to oslavím se svými nejbližšími," slíbila na dálku běžkyně, která v dějišti her oslavila třiatřicáté narozeniny,
Už třetí den může vychutnávat pocity, které pro ní byly dlouho zapovězeny. Na svých pátých zimních olympijských hrách se dočkala první zlaté medaile. "Mám pocit, že tady si to úplně v klidu neužiju," pokyvovala hlavou.
"Není mi úplně dobře a navíc jsem musela v sobotu dopoledne na doping. Odpoledne jsem trochu usnula u televize u krbu a teď už začínám balit. V neděli ráno naložíme auto a odpoledne se stěhujeme dolů do Turína," přibližovala svůj nejbližší program. "Ten pocit z toho, co jsem tu dokázala si pořádně vychutnám až doma na Šumavě."
Je přeneumannováno, smála se běžkyně
Protože ve "svém" domku v Pragelatu měla možnost sledovat programy České televize, svůj zlatý závod viděla hned několikrát. "Běžely nějaké sestřihy a dnes na ČT2 záznam. Mám pocit, že je teď trošku zbytečně přeneummanováno," smála se.
Ani s odstupem dvou dnů stále nemůže pochopit, kde se v ní vzala síla na závěrečný finiš, při němž se doslova přehnala okolo Rusky Čepalovové a Polky Kowalczykové.
"To, že jsem v tom posledním kopci před cílovou rovinkou jela tak rychle, dodnes nechápu. Polka sice jela v závěru strašně, ale to že jsem tu ztrátu dohnala a ještě jim ujela, mě pořád překvapuje. Spíš rozhodly síly morální než fyzické. Uvědomila jsem si, že je to naposledy."
Před závodem se jí ale tahle myšlenka hlavou nehonila. "Šla jsem na start paradoxně nejklidnější ze všech závodů co jsem tady jela. To že už žádný další příště nebude jsem si neuvědomovala," přiznala patnáctinásobná vítězka závodů Světového poháru.
"Trošku mi to připomnělo finiš prvního závodu v Salt Lake City, kde jsem získala bronz, z něhož nakonec bylo dodatečně stříbro," vzpomínala. "To byl také finiš ze sil, které vlastně neexistovaly. Ale člověk je v sobě nějak najde."
Možná budu trochu zlá...
Po Jiřím Raškovi, českých hokejistech v Naganu a Aleši Valentovi je teprve čtvrtou českou vítězkou ze zimních olympijských her. Doma tak bude nejspíš oslavována jako národní hrdinka. "Já vůbec nevím, jak to lidi doma vnímaj, ale podle dílčích zpráv si to prožili i s emocema. Na mě to zatím tady moc nedolehlo, ale jsem zvědavá co se stane, až se vrátím domů."
Počítá s obrovským zájmem o svou osobu, ovšem až do konce sezony pro ní zůstává prioritou lyžování. "Chci se dobře připravit na další závody, které nás ještě čekají. Takže budu muset být možná občas trošku zlá a nepříjemná. Nebudu schopna vyhovět všem žádostem o setkání."
Nostalgie z toho, že se už nikdy neobjeví v olympijské stopě podle Kateřiny Neumannové nehrozí. "Ráda si užiju další olympiády jinak. Když to tady dopadlo dobře, tak zaplať pánbůh, že to bylo naposledy. Líto mi to není."
Netrápí jí ani to, že se největších úspěchů dočkala až v závěru bohaté kariéry - loni vybojovala v Oberstdorfu titul mistryně světa na 10 km volně, letos přišel olympijský triumf ve volné třicítce.
"Možná kdybych měla zlato už v Naganu, měla bych to třeba trošku jednodušší," přemýšlela nahlas. "Ale já jsem člověk, který si to holt musí odpracovat. Zas tolik sportovního štěstí jsem v životě neměla. Možná mě to ale do budoucna posílilo."
S Luckou dostal život jiný rozměr
V duchu prý počítala s tím, že by ani její čtvrtá účast na zimních olympiádách nemusela skončit zlatým úspěchem. "Byla jsem s tím tak napůl smířená, ale neprožívala jsem to tak, že teď už mám poslední šanci. Já to prostě brala jako olympijský závod, v němž chci být co nejlepší. Lidé okolo to možná prožívali víc než já."
Vyzrálá lyžařka dokázala zúročit dlouhé roky tréninkové dřiny. "A v posledních dvou třech letech se okolo mě povedlo vybudovat tým lidí, kteří jsou ve svých oborech na špičkové úrovni. Vytvářejí mi maximální zázemí. To mi strašně pomohlo. A pak je tu Lucka. Nejsem už jen sportovec, život má pro mě trošku jiný rozměr," zdůraznila olympijská vítězka.
Právě dvouletá dcerka byla po vítězném závodě první gratulantkou, těsně za cílovou čárou. "Když jsem viděla toho bílého panďuláka, jak tam poskakuje v cíli, divila jsem se, že jí tam vůbec pustili. Dokonce mi blesklo hlavou, aby z toho nebyl problém," popisovala lyžařka emotivní scénu.
"Ale potom to byla hrozná radost, protože obejmout toho svého nejbližšího človíčka zrovna v takovou chvíli, to se skloubilo to nejhezčí co se skloubit mohlo. Pro takové krátké a krásné chvíle v cíli člověk ten sport dělá," dodala hrdá maminka.
O tom, kdy pořídit malé Lucince sourozence zatím nemá jasno. "Určitě bych se tom nebránila, ale musím si pořádně rozmyslet svou sportovní budoucnost. A tu teprve budu řešit," usmívala se.
Práce v MOV? To by se mi líbilo
Kdyby se naskytla možnost, nebránila by se návratu na hry jako členka sportovní komise Mezinárodního olympijského výborů. "Kdyby mě někdo navrhl a pak mě zvolili, samozřejmě by se mi to líbilo. Pro bývalého sportovce je to pěkná funkce, zůstává v kontaktu se sportem."
Česká repubika však momentálně už v komisi svého zástupce má - oštěpaře Jana Železného. "Já se tam Honzovi cpát nebudu. Je starší, třeba i na mě jednou dojde," smála se Kateřina Neumannová.
Na turínských hrách jí přece jen čeká ještě jedno vystoupení. V roli vlajkonošky přivede při slavnostním zakončení na olympijský stadion českou výpravu. "Beru to jako poctu. Budu si toho vážit a budu hrdá. Vždycky jsmem si přála nést vlajku na zahájení, ale to nikdy nevyšlo. Ne, že by mi to nebylo nabízeno, ale protože jsem obvykle měla těsně před závodem, nešlo to."
Už v úterý se chystá na Zadově znovu vyrazit do běžecké stopy. "Ale bude to spíš procházka na lyžích než trénink," říká běžkyně na lyžích, která rozhodně nehodlá lenošit. "Já chtěla lehce trénovat už v sobotu a v neděli, ale vzhledem k nemoci jsem řekla servismanovi Ulfovi, ať lyže zabalí."
