Údajně se však konaly již dlouho předtím. Legenda vypráví: založil je Hérakles poté, co vymetl Augiášův chlév.
Další mýtus je zřejmě pravdě blíž. Podle něj král Ifitos z Olympie navštívil delfskou věštírnu a ptal se: „Co mám dělat, abych zastavil válku, která tak dlouho devastuje celý Peloponés?“ „Musíš každé čtyři roky v Olympii uspořádat hry.“ Tak učinil.
Během her mlčely zbraně, armády přerušily války. Když perský král Xerxes chystal v roce 480 před n. l. útok na Řecko, zvědové mu donesli podivnou zprávu: „Řekové nechystají obranu, baví se v Olympii.“
Pokuta za podvod: šest soch
Antické hry trvaly pět dnů. Závodili jen svobodní muži, žádné ženy. Těm zůstal zapovězen i vstup do hlediště. „Prý proto, že muži běhali nahatí,“ soudí Dana Zátopková.
Pravou příčinou bylo nízké postavení žen na antickém společenském žebříčku. Existovala jediná výjimka: Déméteřina kněžka směla přihlížet.
Sportovci už tehdy skládali slib. „Deset měsíců jsme se poctivě připravovali, budeme dodržovat pravidla, vedeme bezúhonný život,“ přísahali. Rozhodčí nepřipustili atlety slabé, ani ty, jejichž „život se skládal ze žraní, chlastu a válení se v písku a blátě“, psal Galénos.
Přesto se podvádělo, snad i dopovalo. Na 112. olympiádě chtěl Kallippos z Atén podplatit soupeře v pětiboji.
Aténští museli za trest postavit šest pokutových soch. Za „dopingové experty“ platili atleti z jižní Itálie. „Existují záznamy o jejich nepřirozeně vyvinutém svalstvu.
Označovali je za tělesné obludy,“ líčí historik Kostas Georgousopoulos.
Vítězové obdrželi věnec z olivovníku, stromu posvěceného bohy, ale také pozemky a domy od svého státu. Cicero psal: „Pocty olympijským vítězům rovnaly se římským triumfům vojevůdců.“
Dlouhý běh znetvoří tělo
Program měl daleko ke gigantismu. Nejprve šlo pouze o běh na jeden stadion, tedy 192,27 metru. Od čtrnácté historické olympiády zařadili organizátoři dvojitý běh, pak dlouhý běh na 4,6 km. „Znetvořuje tělo,“ kritizoval ho Sókrates.
Přibyly i box, závody koňských spřežení, pankration (kombinace zápasu s boxem) a pětiboj. Ve starověku se skládal z běhu, skoku s činkami, disku, oštěpu - a zápasu. „Zápasu?“ diví se vícebojař Roman Šebrle. „To nevím, jak bych dopadl. Já se potřebuju na všechno rozběhnout. Třeba v páce jsem úplně nejhorší.“
Olympia? Slouží v Patrasu
Na kamenných lavicích seděli pouze rozhodčí. Divákům patřil travnatý val, obsazovali jej už večer před závody. Přes den do nich pražilo nemilosrdné středomořské slunce. „Kdybych chtěl potrestat hodně neposlušného otroka, nepošlu ho valit mlýnské kameny, ale škvařit se na olympijských hrách,“ napsal Diogénes.
Stánky s občerstvením tehdy žádné nebyly. Jen vyzděný příkop s tekoucí vodou.
Celkem je doloženo 293 starověkých her. Roku 394 našeho letopočtu je edikt císaře Theodosia I. zakázal. Zkázu Olympie dovršila dvě zemětřesení.
Turci si z ní udělali kamenolom, pohltily ji země a zapomnění. „Kde je Olympia?“ ptal se v devatenáctém století německý archeolog Ernst Curitus řeckých rolníků. „Jedna tu byla, ale odešla sloužit do Patrasu,“ odpověděli mu.
Stadion antických her byl odkryt v roce 1961.