"Samozřejmě, že nám závodníci dají pořádně najevo, když se nepovede namazat. Jenomže my už to po dvou kilometrech stejně víme sami," krčil rameny Jan Pešina, jeden z českých servismanů.
Vstávají za hluboké tmy, ve třičtvrtě na čtyři, a zanedlouho už vyrážejí na tratě v Soldier Hollow, kde jim začíná další náročný den. Kolem sedmé už testují první páry, pak jde všechno ráz naráz. Každý má svůj úkol, každý ví, co dělat. A daří se jim.
"Posílili jsme servisní tým o dalšího člena, což je znát," vysvětloval Pešina a vypočítával šestici alchymistů. On, Vít Fousek, Květoslav Žalčík coby klasičtí servismani. Václav Korunka pomáhá jako asistent trenéra a ruku k dílu notně přiloží i koučové ženských a mužských celků Stanislav Frühauf a Miroslav Petrásek.
"Byli jsme tu dost dlouho, abychom si místní podmínky vyzkoušeli a máme je zmáklé," vysvětloval úspěchy Pešina. Ve vysokohorském prostředí olympijského areálu, kde se navíc počasí mění z hodiny na hodinu, to není žádná legrace.
Například silný švédský tým, který těží z výborného technického zázemí, pracuje doslova na vědecké bázi - pod mikroskopem zjišťuje strukturu sněhu. "Mají speciální tým, který dělá extra a servismani jim jen dávají podklady. Poprvé v životě jsem viděl, že měl někdo mikroskopy i na trati," kroutil hlavou Pešina.
Češi se řídí poněkud prostšími ukazateli. Počasí, teplota a vlhkost sněhu i vzduchu, dlouhé hodiny zkoušení a hledání optimálních postupů. Nejsou šamani, ráno nevyjdou před dům s jasnozřivým pocitem, že už vědí. Spíš dělníci, na výsledky se tvrdě nadřou.
Při jejich práci mnohdy rozhodují vteřiny, stres je denním chlebem a najít ideální kombinaci je mnohdy pořádně těžké. "Občas se docela potím a před závodem jsem hodně nervózní, protože s místním sněhem máme někdy velké problémy," podotkl šestadvacetiletý chlapík z Horní Branné na severu Čech.
S lyžováním skončil v juniorské kategorii a dostal nabídku, jestli si nechce vyzkoušet práci servismana, kteří se většinou, u nás nebo třeba v reprezentacích severských států, rekrutují z řad bývalých závodníků. "V Dukle jsem si odkroutil základní vojenskou službu, kluci si nijak nestěžovali a s týmem už budu pomalu deset let," vyprávěl Jan Pešina.
Jeho život se skládá ze dvou částí. "Půl rok od rána do večera dělání a zkoušení lyží, ježdění a cestování," poznamenal. Druhá polovina je naopak docela volná, tehdy je potřeba zabezpečit tým na příští sezonu. A jak si od lyžování odpočine? "Poslední dva roky přestavuju barák," usmál se.
