Tam, kde už Česko slavilo bronz díky snowboardkrosařce Evě Samkové, se pořadatelé na tratích pěkně vyřádili. Možná až moc.
Skikros lyžařekZpravodajství z olympijského závodu |
„Je hezká. Ale zároveň nebudu říkat, že lehká,“ popisovala 28letá Kučerová. Však i mezi skikrosařkami došlo na pády, některé hodně ošklivé.
Jenže olympiáda prostě chce show.
„První dny to bylo šílený, po snowbordistech to bylo strašně rychlý. Lítaly jsme daleko za dopady,“ vybavuje si Kučerová. „Jako jo, asi už to trochu přehánějí. Protože tohle dá 20 holek na světě, víc už ne. I pokud by nás tu bylo víc, tak by holky odpadaly v trénincích.“
Ona prošla přes úvodní vyřazovací jízdu, nakonec bere 14. místo. „Asi není špatné být na olympiádě do šestnáctky, kdo to má?“ usměje se. „Ale spokojená nejsem. Desítka pro mě nebyla nereálná. Prostě mě to štve.“
Nejvíc patrně to, že vzhledem ke čtvrteční vánici nad Bokwangem a přísným skikrosovým regulím to nakonec byla tak trochu loterie.
„Změnilo se počasí, byla větší vlhkost… A potom napadlo, tak to byl zase úplně jiný závod. Měly jsme jednu tréninkovou jízdu, všechny jsme zkoumaly, jak moc musíme zdupávat. To je těžký, snowborďáci mají strašně tréninkových jízd, my jich měly dohromady před kvaldou pět.“
Zvlášť v jejím sportu je přitom olympiáda jasným vrcholem čtyřletého snažení. A pak se na ní o medaile jede takřka „z voleje“, kvůli čemuž Kučerová znovu opakuje: „Strašně mě štvou.“
A nejen na zimních hrách.
„Dělají to teď pořád, i na svěťácích. Když jsem začala jezdit skikros, hrozně mě bavilo právě to, že jsme dorazily na závody, dostaly jsme hodinu a půl, někdy i dvě - a jezděte. A já si dala třeba šest jízd. Různě jsme se měnily. V tom to byla zábava, zajezdily jsme si.“
A nyní? „Teď už se musí člověk fakt pekelně soustředit, protože má dvě jízdy, aby si celou trať najel. Další den třeba jednu, pak je hned závod. Už to není taková zábava,“ uznává.
Co dál? Na to si chce ještě dopřát čas. „Nechtěla jsem to řešit před olympiádou a zároveň ještě ani není po ní,“ řekla. „Takže nevím. Dojedu sezonu a uvidíme. Asi bych ještě jednu chtěla.“
Ale tolik radosti jako v minulosti už to obsahovat nebude.