"Před sezonou jsem vůbec nepočítal s tím, že bych splnil A limit. Tento rok jsem bral spíš jen jako takový přestupový, protože se vlastně stěhuji do Prahy.“
Jdete za lepšími podmínkami?
Ano. Na Moravě a ve Slezsku není atletická hala, takže v Praze je přece jen zázemí lepší, než mám v Opavě.
Zatím ale ještě fungujete v Opavě.
Přesně tak. Jsem sice odchovanec opavského Sokola, ale momentálně v něm hostuji, protože jsem už přestoupil do Dukly Praha. Ke konci srpna bych měl změnit trvalé bydliště. Opavu vyměním za Prahu, kde jsme s přítelkyní sehnali byt.
Takže s hostováním v prvoligové Opavě bude konec?
Ještě nevím. Nejraději bych Opavě pomohl i v příští sezoně.
Bylo pro vás těžké přeorientovat se na život v Praze?
Ještě tam nežiju. Letos jsem tam přebýval jen přechodně. Ze začátku jsem se tam ale cítil jako cizinec. Je to úplně jiné město než Opava. Hrozně moc lidí a všichni mluví jinak než my ve Slezsku a na Moravě. Naštěstí jsme sehnali byt v lokalitě, kde je klid, a tak věřím, že tam budu mít dobré zázemí.
Proč jste si vůbec vybral tyč?
Je to zajímavá, jedna z nejhezčích disciplín. K tomu je atraktivní i pro diváky.
Váš opavský trenér Jiří Lesák tvrdí, že máte na to, abyste skočil šest metrů. Co vy na to?
. Kdo je Jan KudličkaNarodil se 29. dubna 1988 v Opavě. S atletikou začínal v TJ Sokol Opava, kde momentálně hostuje v prvoligovém družstvu. Od tohoto roku je členem Dukly Praha. Letos se stal mistrem republiky, přičemž loni ještě jako junior vybojoval na domácím šampionátu stříbro. Olympijský A limit 570 centimetrů splnil v červenci na pražském mítinku Praga Academica. O český rekord 581 cm se zatím pokoušel marně. |
Je pro vás výhodou, že tyčkaři vyzrávají s přibývajícím věkem?
Ano. Podle mě mají vrchol mezi osmadvaceti a třiceti roky. Mack v Aténách vyhrál ve třiceti. A třeba Američan Hartwig má čtyřicet a jede zase na olympiádu. Výhodou je, že tyčka je docela šetrná disciplína na tělo. Člověk při ní nepřetěžuje žádné svalové partie, snad jen záda.
Hodně důležitá je určitě technika.
Těch šest metrů je o technice. Spousta lidí říká, že fyzicky fond a náběhovou rychlost na to už mám. Zlepšit musím jen tu techniku. Věřím, že se ji naučím.
Takže pořád máte nějaké technické nedostatky?
No, nějaké, těch je trochu více.
V čem?
V přechodu na tyč a rychleji musím zvednout zadek od země. Na tom ale pracujeme. Letos jsem počítal, že skočím béčkový limit, ale na áčko jsem si moc nevěřil. Vždyť také Adam Ptáček odcházel z juniorů jako já s 560 centimetry. 570 skočil až ve dvaadvaceti letech. Pro to jsem překvapený, že se mi letos 570 podařilo, a ne jednou, že to nebyl úlet.
Nač si troufnete v Pekingu?
No, jsem mladý. Chci jít do závodu drze. Sváťa Ton, výškař, mi řekl, že když vylezu na stadionu, kde bude devadesát tisíc diváků, nebo kolik, tak si to mám za každou cenu užít a skákat jako každý jiný závod.
Jste trémista?
Ne, ne, ne. Před závodem sice mám malou trému, ale když se rozeskakuji a tyč držím v ruce, tak do toho jdu s čistou hlavou. Neuvědomuji si ani vypjaté třetí pokusy.
Když jdu na třetí pokus na větší soutěži, tak se postavím, rozběhnu a...
Když skočím, tak si řeknu ježišmarjá, vždyť to byl třetí, co kdybych shodil. A pokud laťku shodím, tak mi až pak dojde, že už nemám šanci na opravu.
